Pane Patočko, právě vy s Kateřinou Mauerovou jste Aničku přivedli do Klokánku. Jste si jist, zdůrazňuji jist, že to byla skutečně Anička, kterou jste předtím pomáhal svěřit do péče Kláry Mauerové?
No to je výborná otázka! Já si jist jsem, protože předtím jsem tu Aničku nikdy neviděl. Původně jsem komunikoval pouze s Kateřinou Mauerovou, která byla spolužačkou a přítelkyní mé zesnulé ženy. Měli jsme velmi brzy dítě a manželce tenkrát Kateřina hodně pomáhala. Já jsem ji z té doby měl velmi příznivě zapsanou.
A tedy si myslíte, že jste do Klokánku přivedli třináctiletou Aničku?
To si opravdu myslím. Protože nikoho nikdy dřív jsem jako Aničku neviděl. A opravdu si myslím, že jsem do Klokánku dovedl třináctiletou Aničku Mauerovou.
No a nemohlo to být tak, že Kateřina před vámi vydávala za Aničku někoho jiného? Třeba čtyřiatřicetiletou, policií hledanou Barboru Škrlovou?
No, podívejte se, to je další spekulace. Všimla jste si, že každý den je nějaká jiná a čím dál tím bizarnější?
Takže jste dovedl do Klokánku třináctiletou holčičku.
O tom jsem skutečně přesvědčen.
Ale přece jen, nemohla být ta Barbora Škrlová podstrčena i vám?
To mně přijde tak úplně přitažené za vlasy, že se k tomu vůbec nebudu vyjadřovat.
Ta holčička byla u vás doma, ve vaší kuchyni si malovala obrázky...
... ano a se vším všudy se projevovala jako třináctileté dítě nebo možná i menší. Já nevím. Podívejte se, ona má diagnostikovanou těžkou sociální fobii, takže nenavazuje běžný sociální kontakt. Ale myslím, že je pronikavě inteligentní, jen má zkrátka těžkou indispozici normálně sociálně komunikovat.
Můžete být konkrétní, jak se u vás chovala? Mluvila o sobě ve třetí osobě?
Ne, nic takového. Ona prakticky nemluvila, mluvila pouze plaše. Bála se každého cizího prostředí. Do dalších podrobností zacházet nechci.
Ale vy si jen myslíte, že to byla Anička.
Já si to myslím na základě toho, jakým způsobem se Anička s Kateřinou k sobě chovaly. A víc k tomu teď nebudu říkat.
Vztah Kláry s Aničkou byl vztahem matky a dítěte
Dobře, ale ještě vám budu oponovat. Pokud by to nebyla Anička – Kateřina u Škrlové bydlela a zvedala její telefony s tím, že Škrlová je nemocná a ona je její opatrovnice. Takže ten jejich vztah mohl být velmi blízký. To, co vy jste viděl, nemusel být vztah teta–dítě, ale vztah velkých kamarádek.
Nemyslím si to. Protože den poté, co policie objevila Ondru, mi Kateřina volala, že se stalo něco strašného. Mluvila do telefonu a vůbec nebylo srozumitelné, co se stalo. Tak jsem se rozhodl za nimi vypravit. To bylo den před tím, než byla Klára zadržena a odvedena do cely předběžného zadržení. A tehdy jsem viděl Aničku poprvé. A především jsem viděl ten vztah Kláry s Aničkou. Se stejnou Aničkou, která dva dny poté byla u mne v kuchyni. A jejich vztah byl naprosto vztahem matky a dítěte. A dál k tomu už neřeknu nic.
No. Vy jste o existenci Aničky věděl od léta, pomáhal jste Kateřině s její legalizací a viděl jste jak Aničku, tak matku Kláru až 8. května. Teď se omlouvám, ale člověka napadne – nejste příliš důvěřivý?
Kateřinu jsem poznal jako dobrotivého a obětavého člověka. S mou ženou vyráběly našemu synovi dárky k Vánocům. A rozhodl jsem se jí pomoci. Ale tu pomoc jsem prakticky neprováděl já. Odkázal jsem ji na další osoby, které v tom mají daleko větší zkušenosti a budou diskrétní, na čemž záleželo především. Protože ta její otřesná zkušenost spočívala v tom, že když se obrátila na úřady, sociální odbory, tak s ní od počátku jednaly jako s podezřelou osobou, která ví o nějakém skrytém dítěti. Čili logika úřadu nebyla, že tady je člověk, který někomu chce pomoci, ale že je tady někdo, kdo má nějaké tajemství, které musí rozkrýt.
Kateřina navštívila několik úřadů předtím, než dorazila k vám?
Ano. Ona mi vyprávěla, že oslovila spoustu úřadů. Je v tom velmi pečlivá, až úzkostlivá. Třeba si zjistila, že v jednom brněnském okrese na odboru ochrany dítěte je nejlaskavější a nejvstřícnější pracovnice k řešení takovýchto případů. Takže se za tou paní vypravila. No a při té konzultaci jí i tahle pracovnice dala najevo, že se tím vůbec nebude zabývat, že je to na ohlášení policii, pokud se takovéto dítě někde nachází. A teď mi ta Kateřina vyprávěla, jak v rodině vzniklo obrovsky silné pouto mezi Aničkou a Klárou. Jak by Anička, při diagnóze, kterou má – tedy obava a hrůza z jiných lidí – jak by strašně strádala, kdyby i přechodně byla umístěna do nějakého ústavu mimo rodinu.
Takže jste ji poslal za tehdejší zástupkyní ombudsmana Annou Šabatovou.
To nebyla jenom paní Šabatová. Pak jsem s Kateřinou komunikoval tak jednou za 14 dnů. Ona v tom byla velmi tajnůstkářská právě z obavy, že jí Aničku někdo sebere. A to se ještě prohloubilo ve chvíli, kdy začal oficiální proces legalizace dítěte. Dozvídalo se o tom čím dál tím víc lidí, a tak se u Kateřiny a Kláry pocit ohrožení stupňoval. A nebyl bezdůvodný. Ta povedená sociální pracovnice z brněnského magistrátu na ně poslala kriminálku ve chvíli, kdy ještě neměly na to dítě žádný oficiální dokument. A proto se přestěhovaly do Kuřimi. Aby se Klára nemusela zdržovat na svém trvalém bydlišti, protože tam se cítily ohroženy, že tam kdokoliv kdykoliv může přijít.
Tam mohly docházet ty sociální pracovnice...
... a to dítě jim sebrat. A nejenom sociální pracovnice, i policie. Vždyť to je dítě bez dokumentů. Já jsem v tu chvíli Katce říkal: Podívej se, ty se nemůžeš úplně divit. Stát, když se dozví, že je tady dítě bez dokladů, tak neřeší, jestli někdo koná dobročinnost. Ten stát v první chvíli řeší, zda to dítě nikomu nechybí, zda ho někde nevzal, jak k němu přišel. Ta Katka, já bych řekl, že je pronikavě inteligentní, ale v těchto věcech dost nepraktická.
A vás nenapadlo, že je to nějaké zvláštní? Copak to nebylo divné ani paní Šabatové, která by měla být zkušená?
Podívejte se, znovu říkám, tam nebyla jenom paní Šabatová.
Kateřina zvažovala útěk
Vy si myslíte, že Anička utekla z Klokánku sama?
To je můj názor. Kateřina měla hrůzu z toho, že Aničku musí odvést do Klokánku. Bála se, že vzhledem k té fobii bude trpět. A dokonce ona i její sestra Gábina upozorňovaly pracovnice Klokánku, že může chtít i utéct. Dělal by to někdo, kdo plánuje únos? Asi ne. Říkaly jim, že v tom Klokánku bude trpět. Pracovnice Mauerovým slíbily, že za Aničkou budou moci docházet. Ve čtvrtek tam Kateřina zůstala, dokud Anička neusnula. V pátek ji za ní už nepustily. Katka jim volala sama někdy brzy odpoledne – a to jí řekly, že zdravotní stav Aničky se pronikavě zhoršuje. Že odmítá jíst, pít, chodit na záchod a že ji hodlají převézt na psychiatrickou léčebnu. V tu chvíli Kateřina – já jsem to slyšel, seděla vedle mě u telefonu – uprosila psycholožku, aby jí dala Aničku k telefonu. A to jsem slyšel vlastně jedinkrát Aničku mluvit nahlas. Ona Kateřině vyčítavě kvílela do telefonu – proč jste mě tady nechaly, já jsem přece nic neprovedla. Opravdu vzlykot nešťastného dítěte. A Kateřina ji neuvěřitelně vlídným způsobem konejšila. Přesvědčila ji, že když bude hodná i na tety, bude pěkně jíst, pít, chodit na záchod, tak že se co nejdříve potkají. A na základě toho rozhovoru se ona uklidnila, pila, jedla, šla na záchod.
A do Klokánku předtím v ten čtvrtek ji vezla Kateřina dobrovolně, bez problémů?
Kateřina v tu chvíli zvažovala i cestu nějakého útěku. Já jsem ji přesvědčil, aby do toho Klokánku šly, že udělám všechno pro to, aby se právní cestou co nejrychleji znovu shledaly.
Ale zvažovala útěk.
To jsem věděl, že se toho chytnete, ale poslouchejte. Já jsem to Katce zcela rozmluvil. Jenomže potom v pátek jí zakázali za Aničkou přijít a Katka jí napsala dopis. Protože jí to slíbila. Anička měla, tak jak to lidé s rysy autismu mají, strašný důraz na řád. Potřebovala všechno vědět, jak bude. Kdy a jak, co, takže Katka se s ní loučila a slíbila, že zítra v deset hodin přijde. Ale pak jí to nedovolili. Pak chtěli Aničku převézt do psychiatrické léčebny...
Takže vy si myslíte, že utekla spontánně?
To si skutečně myslím. Ona tam nechtěla být, považovala se za zrazenou i těmi lidmi, které milovala, a opravdu si myslím, že ona utekla sama. Já jsem třeba zažil historku, jak jsme jeli do Klokánku. Zastavili jsme na palouku nad Brnem a Anička z ničeho nic vyrazila takovým neohrabaným, ale přece jen rychlým tempem směrem od nás. A Kateřina, jako by to pro ni nebyla neznámá situace, se za ní rozběhla a volala Aničko, Aničko. Ona opravdu Anička běžela rychle. A pak se smála, protože Kateřina ji měla problém dohnat. Když ji objala, Anička šťastně poskakovala a hýkala a ukazovala nahoru. A teprve v tu chvíli jsem si všiml, že se rozběhla za motýlem. A Kateřina mi pak říkala, že v přírodě je Anička nejraději. Proto se od počátku pátrání sestry Mauerovy nabízely, že se pátrání budou účastnit. Policie o to nestála.
A proč jim chtěly pomáhat?
Protože sestry i rodiče Mauerovi říkali – ona za policisty nepůjde, to není dítě, které se chce nechat najít. Není to běžné dítě, které uprchlo třeba z dětského domova. To není tento případ. To je zcela specifická, ojedinělá, nepředvídatelná osobnost. A nikdo neví, jak se v té situaci zachová.
Když Anička tak rychle utíkala – jak si, prosím vás, vysvětlujete, že ji Klára Mauerová nosila na zádech pod dekou?
Nevysvětluji si. Pro mě je podstatnější otázka, proč se rodina Kláry ocitla ve stavu, kdy to připomínalo mentalitu obležené pevnosti a mělo to rysy až k psychóze. Prostě lidé z úřadů mají nulovou schopnost vcítit se do situace těch lidí.
A neměl byste se vy vcítit do duše týraného, svazovaného, uvězněného Ondry? Který třeba řekl: "Teta Katka za mnou chodila do komory. Byl jsem nahatý." A vy je hájíte a máme pochopit, co je k tomu přivedlo?
Ne, ne, to v žádném případě. Já především tvrdím, že není jisté, jestli to, co Ondra říká, je pravda. Protože kdyby to jisté bylo, tak jistě státní zástupkyně sdělila už Kateřině Mauerové v té věci obvinění.
A proč Kateřina podle vás bránila policistům vlastním tělem spolu s Klárou, aby otevřeli komoru, kde byl Ondra?
Ona to vysvětlila v rozhovoru pro Mladou frontu DNES.
Ano, ona to vysvětlila: "Vůbec mě nenapadlo, že Ondra je v komoře. Nevěděla jsem ani, že je v domě." Takže si k té komoře sedly se sestrou jenom tak, bez důvodu.
Ona tu situaci popisuje úplně jinak. Popisuje ji i ve své výpovědi.
Podívejte se, tady máte protokol. Policista: "Seděly na zemi zády ke dveřím, zapřené nohama o protější zeď. Vzhledem k tomu, že byly agresivní, byla jim přiložena pouta." Tak proč si prosím vás nesedly třeba ke dveřím kuchyně? Vám to nepřijde podezřelé, že si zrovna sedly před komoru, kde byl brutálně týraný Ondra?
Zvláštní jistě ano. Ale pokud se s vysvětlením Kateřiny Mauerové v té věci spokojil státní zástupce a nesdělil jí obvinění, tak já nevidím důvod, proč bych se s ním nemohl spokojit já.
A věříte tomu, že Kateřina o týrání nevěděla?
O tom jsem přesvědčen.
Jste sociolog. Máte pověst velmi inteligentního člověka. Vylučujete, že by rodina Mauerových byla v nějaké sektě?
Nemám na to názor.
Hm. A pane Patočko, neobáváte se, že byste tím, jak jim pomáháte, mohl být zneužit? Promiňte mi to, ale že třeba za čtrnáct dnů můžete být za osla? Omlouvám se za to, ale je to takové výstižné.
Je to výstižné, ale s tím počítám. Že i když jste mě tady před chvílí nazvala inteligentním člověkem, jste dost možná na dlouhou dobu poslední, kdo to udělal.
A jste tak zásadový, že byste mlčel i o věcech Mauerových, které by byly špatné?
Ani na to neodpovím. Mým hlavním zájmem není z toho dostat členy rodiny Mauerů. Ani v nejmenším! Já prostě vidím rodinu, která je v krizové situaci a snažím se jí pomoci tu krizi zvládnout tak, aby byla ve společnosti schopna dál a co nejlépe fungovat.
Ale jde o to, jestli vy osobně sloužíte dobré věci?
Já jsem přesvědčen o tom, že sloužím dobré věci. Kdybych si to nemyslel, tak to nedělám.
