Patnáct let v rudém objetí. Hongkongské výsady zatím chrání peníze

Už je to patnáct let, co Britové předali Hongkong komunistické Číně. Zvítězí pragmatický přístup, nebo ideologická předpojatost? Zatím se zdá, že čínští komunisté nechtějí Hongkongu vzít všechna jeho privilegia. Jde totiž o peníze.

Bývalá britská kolonie Hongkong se opět oblékla do rudé. Na počest prezidenta pevninské komunistické Číny Chu Ťin-tchaa, který tu na koberec stejné barvy v pátek vystoupil z vládního letadla. Chu je v Hongkongu doma a přijel slavit.

Má co. Právě před patnácti lety se britský, demokratický a hlavně bohatý Hongkong vrátil do „mateřské náruče“ rudé Číny. Jak v pátek nadšeně připomněla pekingská tisková agentura Sin-chua neboli Nová Čína.

"Doufám, že se během následujících dvou dní osobně seznámím s pokrokem, který Hongkong učinil. A do hloubky pochopím touhy i potřeby zdejších lidí," nechal se ještě na letišti slyšet Chu.

Nebývalé výsady

Svobodný státeček v komunistické Číně Hongkong (se sedmi miliony obyvatel) je od roku 1997 zvláštní administrativní oblastí Čínské lidové republiky (ta čítá přes 1,3 miliardy lidí).

Hongkong si však s pomocí odcházejících Britů, kteří území drželi jako kolonii, vymohl nebývalá privilegia. Hlavně v politické oblasti je dění na pevnině a v Hongkongu dramaticky odlišné. Pod heslem „jedna země, dva systémy“ si někdejší kolonie v podstatě udržela demokracii a s ní i svobodu slova a sdružování.

Také co do šíře ekonomických svobod Čína zatím jen dohání Hongkong, který používá i vlastní měnu. Podle dohody z roku 1997 by autonomie měla Hongkongu vydržet následujících padesát let. Přesto nelze v hongkongském případě hovořit o plné demokracii.

Šéf Hongkongu není vybírán přímo, ale sborem 1 200 volitelů. Mezi nimi jsou nejen politici, ale i zástupci náboženských obcí či obchodníci. A spojenci Pekingu. Aktivistům se zatím nedaří prosadit plán plné demokracie.

Otázka je, s kým bude prezident v Hongkongu mluvit. Zda s politiky blízkými čínské komunistické straně, kteří z patnáct roků trvajícího spojení s pevninou profitují. A kteří poslali děti mávat do ulic. Nebo s opozicí, která trvá na sice omezené, přesto autonomii a demokracii. A která v novou, rudou Čínu prostě nevěří.

Cizinci ve vlastním Hongkongu?

Zatímco Peking hovoří (téměř) výhradně o výhodách ekonomického spojení malého Hongkongu s nedozírnou Čínou a má do značné míry pravdu, opozice snáší argumenty proti spojení. Starousedlíci si stěžují na podezřelé obchodníky z pevniny, kteří válcují lokální byznys. Vadí jim, že nově příchozí s bezednými kapsami zvedají ceny nájmů i zboží.
 
Nejsou šťastní z toho, že sem přicházejí ženy ze zbytku více než miliardové země rodit, aby se jejich potomci mohli usadit ve vytouženém Hongkongu. Byť tak prý některé z nich pouze obcházejí politiku jednoho dítěte, kterou čínské úřady jinde uplatňují.
 
Především se však bojí, že Čína poruší slovo. A když ne drsně a naráz, tak krůček po krůčku a nakonec v Hongkongu prosadí svůj systém. Totalitní systém.  Někdejší britská kolonie má přitom na svá privilegia nárok až do roku 2047, tedy alespoň podle dohod z roku 1997. Hongkong totiž oproti zbytku Číny disponuje nebývalými demokratickými svobodami (viz box).

Proč šéfa oslovují soudruhu

Jeden příklad za všechny: jsou-li jinde v Číně disidenti stíháni i za prosté připomenutí faktu, že v roce 1989 komunisté tanky rozjezdily prodemokratické studentské hnutí na pekingském náměstí Nebeského klidu, v Hongkongu se tragédie připomíná pravidelně.

Obavy z vyvrácení hongkongské demokracie se čínský prezident v pátek snažil rozptýlit. Krátce po příletu velebil oficiální koncept "jedna země, dva systémy" s tím, že jde o "vynikající zkušenost". Jinými slovy: snažil se obyvatele Hongkongu i investory ujistit, že se na stávající situaci nic nemění.

Opozice je přesto neklidná. Čínský lídr Chu Ťin-tchao nepřijel jen slavit, ale také uvést do úřadu nového šéfa Hongkongu. Tím je Leung Čchun-jing, favorit Pekingu. Muž, jehož zvolení nezhatily ani milostné aféry, ani nelegitimní potomek. Prošel mu i podvod – místnímu stavebnímu regulátorovi předložil plán svého domu, kterého se pak ani náhodou nedržel.
 
Vaz mu nezlomily dokonce ani drby, že je tajným členem čínské komunistické strany, která na pevnině vládne monopolním způsobem. Pobouření v Hongkongu vyvolal článek uveřejněný na serveru oficiálního komunistického deníku Žen-min ž’-pao, v němž je budoucí šéf Leung Čchun-jing titulován jako soudruh. Text byl později změněn, soudružské oslovení z něj vypadlo.

Ke zvolení Leung Čchun-jinga mohlo dojít i vzhledem k tomu, že o vládci Hongkongu nerozhodují občané, ale kolegium dvanácti set obyvatel zvláštní administrativní oblasti. V něm nezasedají jen politici, ale i zástupci různých odvětví a profesí. Mezi nimi jistě i stoupenci Pekingu, kteří pečlivě naslouchají přáním pevninské státostrany.

Obyvatelé Hongkongu si však snad nejčastěji stěžují na korupci, která se prý po roce 1997 šíří v jejich kraji jako epidemie. "Mnohokrát jsem vyjádřil obavu, že zatímco pevninská Čína nepřijme právní principy Hongkongu, Peking k nám naopak vyveze všudypřítomný duch korupce. Měl jsem bohužel pravdu," nechal se slyšet vlivný prodemokratický politik Martin Lee.

V neděli, kdy si Hongkong připomíná výročí "rudého objetí", se chystá opoziční demonstrace. A je legální.

Hongkong, Čína