Po dvanácti letech v čele KSČM stojí Miroslav Grebeníček na politickém vrcholu.
Dosáhl jej trpělivou taktikou, v níž obratně přechází z role politického pragmatika ve sněmovních kuloárech do pozice komunistického dogmatika na náměstích před svými voliči.
Vychází to zatím dokonale. Volební výsledky KSČM se stále zlepšují. V roce 1996 to bylo 10,3 procenta. O dva roky později jedenáct procent. A v roce 2002 už osmnáct a půl - za čtyři roky tedy komunistům přibylo skoro čtvrt milionu voličů...
Ani stále rostoucí řady příznivců však dlouhá léta nestačily komunistům k naplnění velkého snu: vymanění se z politického ghetta. To se teď mění. Postupně, ale stále.
Poprvé si Grebeníček pro vstupenku do "politického salonu" sáhl před třemi lety, kdy byl s Václavem Klausem (a spolu s ostatními demokraty) nejaktivnějším hráčem v předvolební "obraně českých zájmů" před údajným německým nebezpečím.
V únoru 2003 následovala prezidentská volba a hlavní role v ní: bez Grebeníčkova palce vzhůru by Klaus na Hrad nedosáhl. Odměnou mu vzápětí byla pozvánka do Lán na debatu o zahraniční politice. První od listopadu 1989.
Teď má Grebeníček v hrsti celou vládu. A jeho spolustraníci už otevřeně říkají: Zbývá jen poslední krok. Dvacáté výročí existence KSČM oslavíme ve vládě.
