Většina z nás při takovém pohledu spatří větší či menší hrudku másla, pěkně se roztékající od vrcholku lebky. Proto máme sklony odpouštět někdejším viníkům, vždyť tím pardonujeme sami sebe a zlehčujeme vlastní činy a postoje, na něž nemůžeme být příliš hrdí.
Právě bylo podobně odpuštěno soudkyni Formánkové. Poslala kdysi "natvrdo" do kriminálu člověka za to, že mluvil pohrdavě o komunistech.
Hodnotíme-li čin paní soudkyně, musíme konstatovat, že ublížila.
Vědomě a značně. Nicméně vzápětí vzpomeneme na Ježíše Krista, kterak kreslí prstem do písku a pak říká: "Kdo jsi bez viny..." Nejsme nevinní, tedy odpouštíme. Třiačtyřicet senátorů rovněž pardonovalo a Vlasta Formánková míří do úctyhodného postavení soudkyně Ústavního soudu.
Ovšem: existuje u nás zákon zvaný lustrační. Podle něj každý, kdo se upsal estébáckému ďáblu, nesmí vykonávat vymezené funkce, často mnohem méně ctihodné a důležité než ústavní soudcovství. Je to správné, měli svazky se Satanem, ti upsaní.
Nicméně někteří, kdož nahlédli do spisů, říkají, že byli i tací, kteří se pod nátlakem zlomili, podepsali vázací akt, ale potom jejich služby řídícím orgánům nestály za nic. Nedonášeli dostatečně kvalitně, zle bližním nečinili. Ovšem parafa na papíře uzavřela jim část světa. "Neměli podepisovat," řekneme mnozí.
A nyní přichází otázka, která je až osudová: Vlasta Formánková zřetelně spáchala mravní a politický zločin vůči člověku, zle ho poškodila...
a je jí odpuštěno. Proč tedy není prominuto těm, kdož se zavázali ke spolupráci s StB, ale konkrétním lidem svými hlášeními de facto neublížili? Pravda, Formánková nepodepsala závazek. Ovšem podepsala rozsudek, hodí se spíše temné slovo ortel. Přesto dočkala se nyní odpuštění.
Je budoucí ústavní soudkyně z nějaké zvláštní skupiny lidí, kterým se pakt se zlem na rozdíl od jiných odpouští? Zejména zvolenci za ODS, kteří hlavně v těchto dvou srovnávaných případech měří dvojím metrem, by svoje konání měli nějak srozumitelně vysvětlit. Proč prominuli paní Formánkové a ustavili ji do místa nanejvýš váženého a důstojného, a současně jsou tak horlivě pro lustrační zákon? Neboť ten dozajista postihuje i lidi, kteří se vůči svým bližním nedopustili tak velkého hříchu jako Formánková.
Nejde nyní o to, zda bylo správné odpustit Vlastě Formánkové. Právě tak se nevede řeč o tom, jestli lustrační zákon ano, či ne. Problém je, jak se v politickém mlýně všelijak různě a rozporně nahlíží minulost. Zjednodušme: jak se hodí. Což, bohužel, platí i o spravedlnosti.
