Tvrdí sice, že každý pojede jen tak, jak umí. Jenže zároveň nepopírají, že kdo chce vyhrát a jet více než dvousetkilometrovou rychlostí, je to jeho věc.
Trasa měří šest set kilometrů a povede po dálnici i po silnicích třetí třídy v Čechách. Zběsilý závod, který nese název Cannonball (Dělová koule) po vzoru soutěže, která před třiceti lety zahýbala Amerikou, se v Česku chystá na jednu z červnových nedělí.
MF DNES byla u toho, když se účastníci domlouvali na srazu u jednoho z pražských obchodních center. "Nejsme vrazi. Nemáme ve vesnici 240 na tachometru. Jen nás baví řídit a jezdit rychle," říká šestadvacetiletý Pavel z Prahy. Jeden z těch, který se už potřetí podílí na přípravě trasy.
Celé jméno zveřejnit nechce. Tají jakékoli podrobnosti o trase chystaného závodu. Jak se vyrovná s tím, když někoho srazí a zabije? "Je pravda, že dítě ve vesnici je moje noční můra," připouští.
Policisté rozjeli rozsáhlé vyšetřování. "Můžeme je postihnout za přípravu trestného činu obecného ohrožení. Spolupracujeme proto i s Útvarem pro odhalování organizovaného zločinu," řekl Josef Pražák, náměstek policejního ředitele pro Prahu.
Závodníci své zážitky z minulých let zveřejňují na internetu, kde se chlubí jízdou na červenou i tím, jak vytlačují "civilní" auta ze silnice. Zaznamenali i rozhovory s policisty, kteří se před jedním z ročníků dověděli trasu.
"Před Strakonicemi nás změřil radar. A nejen nás. Policista nám vyprávěl, kolik našich soupeřů už změřili a jak rychle jeli. Věděli jsme aspoň, jak na tom jsme. Za tisíc korun dobrý, ne?" popisuje jeden z jezdců.
|
Když auto rozbijete, jeli jste na chalupu Je středa, pár minut po sedmé večer a na jednom pražském parkovišti, kousek od nákupního centra Bauhaus, stojí hlouček mladíků a dvě slečny. Necelá třicítka lidí. Průměrný věk asi jedenadvacet. Sešli se, aby si dohodli podrobnosti zběsilého závodu. Seznámili se přes internet. Stačilo náhodně natrefit na stránky organizátorů nebo se o nich dovědět od kamarádů. Na web však zabrousila i policie. "Dobrý den, váš občanský průkaz, prosím," natahují ruce policisté. Dorazili přesně. Během dvou minut zaparkovalo za Bauhausem hned několik jejich aut a další, civilní, nápadně nenápadně hlídkují v rozích parkoviště. Několik opozdilců, kteří se chtěli také zařadit na seznam startujících jezdců, zelenobílá auta s majáčky odradila. Po krátkém přibrzdění místo srazu raději míjejí a na kamarády jen mávnou. Nejmladší zájemci mají zjevně řidičák teprve pár týdnů. Slečna, která je doprovází, slavila nejspíš teprve šestnáctiny. A jsou trochu zaražení. Že je bude kontrolovat policie, asi nečekali. Policie? Nemůžou na nás Policie se nemá moc čeho chytit. "Dozvěděli jsme se, že chcete pořádat akci, která ohrozí zdraví a životy obyvatel. Předvoláme si vás k podání vysvětlení," přistupuje jeden z policistů. "O takové akci nevím. Kdybych věděl, samozřejmě bych vás informoval," usmívá se přesto Pavel. Vzápětí se obrací k hloučku a pokračuje v instrukcích. "Je dobré mít navigátora. Loni jsem jel bez něj a není to sranda. Ve sto padesáti se do mapy koukat nedá. Trasa vede po dálnici i po silnicích třetí třídy. Čekají vás nečekané zatáčky," říká. "Když auto rozbijete, bacha. Pojistné se nevztahuje na sportovní akce. Takže jste jeli za babičkou na chalupu." Startovné jsou čtyři stovky a pořadatelé o účastnících nepotřebují nic vědět. "Můžete přijet s čímkoliv, třeba s traktorem. Nemusí mít ani technickou, to je vaše věc." Zabít někoho bych nechtěl Proč to dělají? Prý adrenalin, skvělá zábava. A co když jejich zběsilá jízda někoho zabije nebo zmrzačí? Pak závod okamžitě končí a všichni jedou domů. "To bych nechtěl. Každý musí jet tak opatrně, aby se to nestalo," tvrdí Pavel. Jejich závodu nikdo nedokáže zabránit. Policie, pokud náhodou vyzví trasu předem, může jen rozdávat pokuty. |
