Pak se mraky náhle roztáhnou a vysvitne slunko. Je takovým štěstím pro sociální demokracii Paroubek? Na první pohled se zdá, že ano. Před měsícem byli socialisté na desetiprocentním dně. Teď mají slušnou šestnáctiprocentní popularitu. Do toho další dobré zprávy: hospodářství roste rychleji, než se čekalo. Vývoz ještě víc. Nezaměstnanost klesla.
Může ČSSD ještě ohrozit zdánlivě suverénní prvenství ODS před všeobecnými volbami? I když je Jiří Paroubek patrně šťastnější volbou než Vladimír Špidla a zcela jistě ternem proti Stanislavu Grossovi, cesta k renesanci sociální demokracie je ještě dlouhá. Premiér vidí, že veřejné mínění lze ovlivnit rázností a racionálními kroky. Jeho vláda už na prvních zasedáních naznačila, že chce řešit reálné problémy, jako je zbytečné papírování u stavebních povolení či míra regulace nájmů. On sám vyvolal otevřený střet s prezidentem a obstál v něm.
To však nemění nic na tom, že sociální demokracie nemá program srovnatelný s Modrou šancí ODS, a navíc ji tíží dva zatraceně živí kostlivci ve skříni. Miloš Zeman na Vysočině a Stanislav Gross dokonce v čele Lidového domu.
Samotný výkon ekonomiky vládu nespasí. Jednak to není hospodářský zázrak, jednak lidé nevěří, že má sociální demokracie na tempu růstu zvláštní zásluhy.
Nedůvěra voličů k současné koalici je velmi hluboká. Kdyby ji Jiří Paroubek dokázal s příznivými zprávami v zádech zlomit, byl by to zázrak jako z telenovely nebo Starého zákona...