"Já na něj vzpomínám v dobrém. Občas jsem od něho jako nadřízeného potřebovala povolení, že mohu vyjet do Řecka, kam jsme jezdili koncertovat. Vždy vyhověl," pamatuje si tehdejší vedoucí účtárny RaJ Praha 5 Zorka Svobodová.
V podnicích Obuv Praha a Prefa Malešice, kam šel Paroubek těsně před pádem totalitního režimu, už je to horší. "Byl stejný jako dnes. Choval se povýšenecky, nejraději dlouze mluvil na schůzích, v řečech uměl docela zapůsobit. Ale málokdo ho měl rád, on tomu moc nerozuměl, práci za něj dělali jiní," říká Záviš Trtík, který v podniku Prefa pracoval jako vedoucí provozně-technického úseku.
Podobně si ho pamatují v Obuvi Praha. Tehdejší šéf podniku Přemysl Skála si vybavuje Paroubkovy sklony k autoritářství, svalování vlastních chyb na podřízené či neschopnost slyšet jiný názor.
"Když byla velká porada, nešlo ho přerušit, pořád si mlel svou. Ženské z účtáren ho v odbornosti strčily do kapsy. Když jsem nemohl Jirku najít, byl někde na prodejně, kde zrovna dostali nedostatkové zboží," říká Skála.
Kandidát na premiéra, jenž jde za svým cílem jako buldozer, vyrůstal u prarodičů na venkově, všude kolem domácí zvířata. "Překvapilo mě, že se dal na politiku. Ten měl dělat chemii, v níž byl výtečný," pamatuje si gymnaziální učitel Lumír Novák.
Magazín Víkend
Více o neznámých životech Jiřího Paroubka a Petra Nečase čtěte v sobotní příloze Víkend. Obsahuje také exkluzivní fotografie z rodinných alb dvojice hlavních soupeřů.
tisknout 
