ČTĚTE TAKÉ:
Jak nechala televize "vyrůst" Paroubka
Česká televize chtěla po zahraničním vzoru vyrovnat Paroubkův výškový handicap a připravila mu asi dvaceticentimetrový podstaveček. Jenže už nepřizpůsobila pultíky a vnímavý divák musel vidět, že něco není v pořádku, i kdyby Topolánek jednou za hranicí fér hry soupeři ten soklík nepřipomněl.
Ale i kdyby oko divákovo nespatřilo nic, pan Paroubek si musel připadat na podstavci jako socha Napoleona. Kroutil se a nebyl zdaleka tak jistý jako v debatě na Primě před týdnem.
Když však odmyslíme nesmyslně dlouhý čas (dvě hodiny vydrží divák tak ještě u Pána prstenů, a ne u Václava Moravce), byla tato debata připravena lépe a duelanti mohli předvést jak svou bojovnost, tak vtip a věcné znalosti.
Jiří Paroubek se soustředil na slabiny protivníka. Předvařené a provařené vtipy o Mackově facce či o tom, že od Bílé hory se nekradlo tolik jako za vlády ODS, zasahovaly, ne však střed terče.
Naopak neustálé narážky na to, že pan Topolánek je takový chudák, který se do vysoké politiky nehodí, vyznívaly spíše trapně, neboť je předseda občanských demokratů uměl přejít úsměvem nebo ve vhodnou chvíli vrátit.
Ve věcných pasážích byl tentokrát překvapivě lepší. Srozumitelně vysvětlil, proč chce, aby si studenti zpětně platili část nákladů na vysokou školu, a proč chce, aby pacienti dopláceli spíš na nedůležité a levné léky než na nezbytné a drahé.
Dokázal vzbudit dojem, že těmto receptům nejen věří, ale také že jim rozumí. Pro ty, kdo vydrželi u obrazovek, se mu podařilo částečně rozptýlit obraz nekompetence, který ho provází.
Předseda občanských demokratů rozhodně neprohrál, ale pokud vyhrál, tak jenom těsně. Jeho fanoušci mohou mít radost, fanoušci ČSSD však nemají důvod, aby tak těsnou prohru uznali. A hlavně: ani jeden z mužů pravděpodobně nedokázal přesvědčit nerozhodnuté voliče, že mu mají dát hlas.
