O něco tak vnějškového však neběží. Trautenberk je mi sympatický. Nejen tím, že se snaží do Krakonošovy socialistické udavačské idyly vnést sice sporné, ale jistě pokrokové metody raného kapitalismu.
Sudetský "Marsyas" Trautenberk je heroický a zároveň dojemný především svou úporností. Tvrdohlavě se vrhá do souboje s božstvem, i když ví, že nemůže vyhrát. Marsyas byl Apollonem stažen z kůže. Trautenberk je Krakonošem pouze zesměšňován, týrán a okrádán o zisk. Přesto se nevzdá.
Podobně se Jiří Paroubek už dva a půl roku snaží napálit Topolánka. Vymýšlí jednu chytračinu za druhou, ale vždycky zatím narazil a chytil se do vlastní pasti. A to nemá Topolánek žádné nadpřirozené schopnosti. Náš "Parouberk" to zkouší dál a dál.
Všechny inteligentní děti starší šesti let jsou tím večerníčkovským stereotypem unavené. Přejí Trautenberkovi, aby aspoň jednou vyhrál. Není to krasavec ani poctivec od kosti, ale s Krakonošem jsou jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet. Vládce hor (tedy spíše kopečků) využívá služeb placených udavačů, soustavně korumpuje přiblblé Trautenberkovo služebnictvo a totálně zneužívá svou moc.
Jenže chudák T. vyhrát nemůže. Scénář s tím nepočítá. Paroubek ano.
Jeho nejnovější lest má slušnou naději na úspěch: s Lisabonskou smlouvou se to táhne, tož uděláme referendum. To je něco, co vyhovuje Václavu Klausovi a jeho nohsledům. Tady se od pohádky povážlivě vzdalujeme. Trautenberk nikdy neměl tolik fantazie a politického rozhledu, aby si získal mocného spojence ve stařičkém mocnáři. (Teď samozřejmě nemluvím o panu prezidentu Klausovi, ale o tehdejším stařičkém mocnáři.) Paroubek však spojence získal.
Hradním uším zní slova o referendu libě. Václav Klaus, který trpí chorobnou úzkostí z Bruselu, dá pokyn svým. Topolánek bude v kleštích. Buď přileze po kolenou a s Paroubkem schválí Lisabon, za což ho možná vůdce sociálních demokratů nechá dožít. Nebo bude hlasování o smlouvě oddalovat v hrůze před Ranincem a spol. Jenže tomuto spolku nabízí Paroubek víc – referendum. A tak zvednou ruku pro Topolánkovo odstranění.
Vskutku trautenberkovsky vymyšleno!
Topolánek měl zatím víc štěstí než rozumu. Byť i rozumu má mnohem víc, než mu někteří závistiví kritici přisuzují. Ale kouzelnou moc nemá. Vyhnout se téhle pasti bude těžké.
Pro Klause je totiž stokrát milejší vláda sociální demokracie podporovaná komunisty než seriózní obchodní smlouva s demokratickými zeměmi Unie. A tak se od politiky vracíme do pohádky, byť moderní.
Bajka o tom, že přijdeme o jakousi suverenitu (nikdo přesně neví, co to je), se stává skutečností. Lisabonská smlouva je stejným strašidlem jako hejkal nebo plivník. Zatímco hejkala a plivníka část neurotické populace viděla, Lisabonskou smlouvu nečetl nikdo. Na rozdíl od přízemního Trautenberka si dokáže Paroubek v postmoderním věku opatřit kouzelné předměty. Nemluvě o tom, že pochopil, jak důležité je Kubovi, Ančeti a Hajnému dát zdravotní péči zadarmo.
Na rozdíl od chudinek našich dětí máme tedy před sebou vyrovnanější souboj bez předem jasného konce.
