Kdyby se totiž po třech měsících nervy drásajícího ponížení premiérské funkce posadil do nejdůležitějšího křesla v zemi Hurvínek, byl by o mnoho lepší než Stanislav Gross.
Paroubek dokázal své výhody využít. Zkrotil kverulující poslance kolem Jana Kavana. Vlichotil se komunistům, aniž je musel žádat o podporu.
Ve vládním prohlášení slíbil výhody bohatým i chudým, bílým, růžovým i rudým, dospělým i dětem. Ani na zvířátka v zoologických zahradách nezapomněl.
Na rozdíl od svého předchůdce předvedl solidní řečnické schopnosti při oslavách konce války a rozhodnost, když se bleskově zbavil mluvčí, která porušila základní principy profesionální práce.
Není tedy divu, že získal skoro zadarmo sympatie veřejnosti. Mezi politiky vylétl na páté místo, ze sociálních demokratů jsou před ním pouze Pavel Dostál a Bohuslav Sobotka.
Sociální demokraté jsou však stále na dně. Jejich preference, které srazila Grossova aféra, se nezvedají. Muž, který se ujme funkce volebního vůdce, to bude mít mimořádně těžké. Už proto, že sjezd jej svázal uzlem smrti - ČSSD požaduje třicet procent, jinak musí její vedení odstoupit.
Pan Paroubek je ovšem ctižádostivý muž a ví, že politik, který neriskuje, nemůže dosáhnout nejvyšších met. Byl ve správný čas na správném místě. Teď chce své akcie zhodnotit.
Aby však vrátil zničené sociální demokracii důvěru a dokončil svůj přerod z komunálního ve špičkového politika, musí ukázat nesrovnatelně víc, než předvedl. Stanislav Gross také začínal sympatickou tváří a velkoústými sliby...