Topolánek: "Mám hlad, až bych brečel, dáte mi laskavě půl uzenky, pane premiére?"
Paroubek: "Kupte si vlastní, pane předsedo, já už jsem tu svou opatlal. A hlavně, přirostla mi k srdci."
Topolánek: "Číšníku, klobásu, a zčerstva, už se na ni třesu."
Číšník: "Tak to si počkáte, šéfiku. Uzenice právě jak na potvoru došly. Poslal jsem synky do konzumu, ale nejsou to žádný sprintéři."
Topolánek: "To je podnik! S tímhle socialismem skoncujeme. Můžu si u vás aspoň umýt ruce?"
Paroubek: "Beze mě si ani ruce neumejete."
Topolánek: "Neptám se vás, ale pana číšníka."
Číšník: "Jó šéfiku, to bude šlamastyka. Bez pana Paroubka si tady nikdo pracky nevošolíchá."
Paroubek: "Hlas lidu, hlas boží. O čem jste to chtěl mluvit, pane předsedo?"
Topolánek: "Pane premiére, vy dobře víte, že jako vítěz voleb mám nárok na obě uzenky. Dejte mi jednu. Tu, co jste načal, vám laskavě ponechám."
Paroubek: "Pane předsedo, jsem ochoten vám dát krapet hořčice, pokud mi slíbíte, že nedáte líznout Kalouskovi."
Topolánek: "Pane dosluhující premiére, byl byste aspoň ochoten přestat mlaskat?"
Paroubek: "Nebyl, pane nedorostlý premiére. Mlask, mlask."
Topolánek: "Popravdě řečeno, mlaskejte si, jak chcete. Při vaší tělnatosti se brzy stanete pacientem, či spíše obětí zdravotnictví vašeho dráta."
Paroubek: "Lepší umřít najedený než hladový."
Topolánek: "Já mám času dost." Paroubek: "Já taky. A navíc uzenku."
Topolánek: "Dobrá, bavme se jako lidi. Dáte mi druhou klobásu, já vám nechám všechno, co jste už snědl, hořčici a tácek." Paroubek (natahuje k Topolánkovi ruku s klobásou): "Tak dobře."
Topolánek po klobáse chňapne, Paroubek ucukne. Topolánek se neubrání pláči, vstává a kvapně odchází.
Paroubek: "Příteli Kočko, ještě dva kousky!" Tolik záznam. Po skončení schůzky vydaly obě strany oficiální prohlášení.
ODS: Jednání byla věcná a konkrétní. ODS však znovu vyzývá pana Paroubka, aby si uvědomil, že zdržováním a vydíráním ničeho nedosáhne.
ČSSD: Pan Topolánek by si měl konečně uvědomit, že bez nás si nejen neumyje ruce, ale ani se nenavečeří.
