Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Paroubek: O volbě prezidenta nemluvím, ale...

  8:22aktualizováno  8:22
Volba prezidenta, tedy otázka znovuzvolení Václava Klause, není předmětem nynějších politických jednání - opakují zástupci ČSSD. Ale Jiří Paroubek dodává: Jedna věc jsou zájmy sociální demokracie, jiná věc je stabilita země.

Jiří Paroubek | foto: ČTK

V posledních dnech jsou vaše vyjádření na adresu prezidenta Klause i předsedy ODS Topolánka o poznání vřelejší. V Právu jste o šéfovi občanských demokratů dokonce řekl, že je to docela příjemný člověk...
Trochu jsme se s panem Topolánkem poznali. Myslím si, že pochopil, že nejsem monstrum, jak mě představovali někteří jeho poradci. Možná si ke mně vytvořil před volbami vztah řekl bych až fyzického odporu. Tím netvrdím, že by mě měl milovat nebo mít ke mně nějaký hluboký lidský vztah, ale lidé spolu mohou vycházet, i když jsou z různých politických táborů. Koneckonců na pražské radnici jsem šest let - a myslím velmi úspěšně -spolupracoval s ODS a bylo to v zájmu města. A na městě je to vidět.

Stále se domníváte, že Václav Klaus jedná jako čestný předseda ODS, tedy v zájmu občanských demokratů?
Podle mě uplynulé dva měsíce reálného patu, remízové situace, přesvědčily pana prezidenta o dvou věcech. Zaprvé, že sociální demokracie a její předseda neudělá žádnou fatální chybu, jakou udělal před třemi a půl lety Vladimír Špidla se Stanislavem Grossem. A zadruhé, že nebude žádný přeběhlík ze sociální demokracie, nějaký nový Teplík. Pan prezident podle mého názoru tuto realitu respektuje a může se chovat nikoliv jako čestný předseda ODS, nýbrž jako profesionální státník, prezident republiky. Jsem o tom přesvědčen.

Změnil se snad váš pohled na volbu prezidenta? Byl byste nakloněn podpořit znovuzvolení Václava Klause více než třeba před dvěma měsíci?
Tak v tuto chvíli není prezidentská volba na pořadu dne. Ale podle mne se v politice nepohybují jenom sochy. Jsem tedy schopen uvažovat o lecčems, pokud je to v zájmu země. V zájmu země je samozřejmě politická stabilita a ten zájem země může někdy být i trošku jiný než zájem sociální demokracie. V zájmu sociální demokracie samozřejmě není, aby prezidentem republiky opakovaně byl Václav Klaus - ale můžeme o těch věcech hovořit.

Co si vlastně myslíte o jiných politicích? Dalších šéfech parlamentních stran?
S Miroslavem Kalouskem jsme v těch třinácti měsících, co jsem byl předsedou, měli ostré spory. Byly věcné a vyplývaly z toho, že se pan předseda Kalousek rozhodl po svém zvolení předsedou KDU politicky směřovat do náručí ODS. Čili dospěl k názoru, že jakýkoliv úspěch sociální demokracie při vládnutí je neúspěchem lidové strany, a obráceně. Ale jinak si myslím, že pan Kalousek je naprostý profesionál a korektní politik: co se s ním dohodne, to platí - problém je, než se to s ním dohodne. Bohužel, přišel jsem do etapy, kdy už s ním nebylo možné dohodnout skoro nic. No a pan Bursík zazářil jako supernova a je jen otázka, jestli se z něj stane stálice české politické scény.

A předseda komunistů Filip?
Pan předseda Filip je profesionál a myslím, že si rozumíme. Bohužel, jak jsem se přesvědčil v posledních dnech, pan předseda Filip není typickým vzorkem komunistického funkcionáře. Jestli má někdo možnost definitivně pomoci KSČM z politického ghetta, tak je to sociální demokracie. V tomto smyslu říkám, že komunistická strana na sobě bude muset dost zapracovat. Pro takovou etapu vývoje komunistické strany - a já věřím, že ta strana se v krátké době bude jmenovat jinak - je pan předseda Filip ideální osobností.

Ale jak by mohl takové změny v KSČM provést právě Vojtěch Filip, který pracoval pro komunistickou československou rozvědku?
Tak podívejte, já nemluvím o potřebných změnách komunistické strany poslední týden - kdy se mi to hodí, nebo nehodí. Mluvím o nich dlouhodobě. Není přece možné ignorovat stranu, která má perspektivně řekněme patnáct až osmnáct procent hlasů ve volbách. Pro sociální demokracii je to nesmyslné a pro politický systém země dlouhodobě neudržitelné. A pokud jde o minulost, víte, já tu minulost beru s velkou rezervou. Jak říkám: "Každá dáma má nějakou minulost."

Nejen dáma...
To je úsloví. Vycházím z rozhodnutí soudu, a to rozhodnutí je pozitivní pro pana předsedu Filipa. Kdybych se neustále ve svém životě zabýval tím, co bylo, tak bych nemohl dělat, co dělám.

Jenže reforma komunistické strany přece souvisí s minulostí...
Samozřejmě že souvisí s minulostí! Prostě ti lidé, členové, funkcionáři, se budou muset k minulosti nějakým definitivním způsobem postavit. Je zřejmé, že přibližně polovině české veřejnosti nevadí, kdyby byli dnes komunisté ve vládě. Ale jde o to, aby to nevadilo šedesáti sedmdesáti procentům lidí! Do té doby ČSSD s komunisty do koaliční spolupráce nepůjde.

Ještě před pár lety jste kritizoval, když ČSSD jednala s komunisty o podpoře kandidátů v senátních volbách. Co se od té doby změnilo? Vnímání veřejnosti, o kterém mluvíte?
Jistě. A určitě ani komunistická strana nestála na místě. Já jsem třeba tento týden panu Filipovi gratuloval. Vy jste si vůbec nevšimli, že v prohlášení komunistické strany ke koaliční smlouvě se poprvé objevuje proevropská orientace. To je ohromná změna. Jsem rád, že k tomu pan Filip a další představitelé komunistické strany našli odvahu. Navíc - komunistická strana se dnes přece nemůže opřít o sovětskou armádu, sovětské maršály, Stalina nebo Brežněva; neexistuje Komunistická internacionála a Fidel Castro k nám asi těžko pošle flotilu na pomoc komunistické straně...

Vypočetl jste, co všechno komunistická strana nemá. Ale pak má také předsedu, kterému se nelíbí seriál Zdivočelá země, protože se tam prý padesátá léta nepopisují korektně.
Tak podívejte, to je jeho věc a já nevím, co bych řekl. Viděl jsem jen několik dílů a seriál se mi docela líbil. Nedokážu posoudit, jestli popisuje korektně nebo nekorektně všechny události těch let. Ale je zřejmé, že seriál vznikl v určité době, stejně jako seriál Třicet případů majora Zemana zase vznikl v jiné době, a má tudíž jiné vidění světa.

Seriál Třicet případů majora Zemana - to je zavádějící srovnání. Natáčení Zdivočelé země přece neřídila propagandistická mašinerie, komunistické ministerstvo vnitra.
Já nevím, já jsem ho neviděl. Ale ten, kdo scénář napsal, má asi jiné vidění světa nežli pan Filip a možná jiné vidění nebo stejné, jako mám já. Nevím. Přejme však panu Filipovi jeho názor - asi nebude většinový.

Ale teď říkáte, že jste pár dílů seriálu viděl...
Nějaké díly jsem viděl. Ale z toho mála, co mi utkvělo v hlavě, si nemyslím, že jde o protikomunistický seriál.

Nedomníváte se, že jednou z příčin, proč jste ve volbách nedostal více hlasů, byla právě otevřená sázka na možnost spolupráce s KSČM? Na internetu nebo prostřednictvím SMS vznikaly spontánní akce zmiňující váš projekt vlády podporované komunisty. To neřídili lidé spojení s ODS.
Netvrdím, že faktor antikomunismu nehrál roli. Ale důvody projektu menšinové vlády byly jiné. Kabinet, který jsem řídil, byl úspěšný, a bylo by tudíž logické, aby stejná koalice pokračovala. Unie svobody však jako politická strana skončila a lidovci se pod vedením předsedy Kalouska očividně vydali do náruče ODS. Čili kdybych stokrát říkal, že s lidovci půjdu do koalice, jen bych jim naháněl hlasy lidí, kteří předpokládají, že by mohla spolupracovat jak napravo, tak nalevo. V únoru se pak objevil pan Bursík a odmítal spolupráci s ČSSD, bude-li zároveň podporována komunistickou stranou. Samozřejmě věděl, že sami nebudeme schopni dát dohromady potřebné hlasy; jinými slovy řekl, že směřuje do koalice s ODS. Tak co jsem měl na výběr? Jen minoritní vládu s podporou komunistické strany. Jestli pan Bursík časem zjistí - nebo jeho strana bez pana Bursíka - že strategickým partnerem jako všude v Evropě pro zelené jsou sociální demokraté, budu jen rád. Jak vidíte, ty věci tedy šly tak trošku mimo mě. Snažil jsem se proto připravit oba menší potenciální partnery ODS o levicovější voliče a snížit tak jejich procentní zisky, což se podařilo. Upřímně, o tom, abych měl stoprvní hlas, rozhodlo 338 voličů! Kdyby nebylo Kubiceho aféry, tak jsem dneska premiérem.

Stále jste přesvědčen, že Kubiceho aféra byla řízena ODS?
Já si dnes nejsem jist, že byla řízena ODS. Mám poněkud jiné indicie. Ale ODS toho využila. A byli by hloupí, kdyby nevyužili. Aby se čtyři dny před volbami veřejnost nedozvěděla o lídrovi hlavního protivníka, že má pedofilní sklony, nepřímo se podílel na vraždě jakéhosi podnikatele a má zahraniční konta s černými penězi... Čili můj pohled, kdo za vším stojí, je poněkud jiný.

A můžeme se zeptat, kdo za ní tedy stojí?
V tuhle chvíli není dobré cokoli zveřejňovat.

Stačí říci typově: Politik? Bezpečnostní agent?
Myslím, že z každého okruhu něco. Ale rozhodně to nejsou přátelé sociální demokracie, mohu-li to takto říci.

Pokud bych řekl, že za procesy, které se v politice dějí, příliš vidíte řízení vašich protivníků, co byste mi odpověděl? Není takové myšlení trochu paranoidní?
Nevím, co máte na mysli.

Třeba právě Kubiceho aféru. Nikdy jste nepočítal s variantou, že pan Kubice udělal věc, která sice není v pořádku, ale udělal to sám pod vlivem určitých okolností?
O to větší pak je odpovědnost lidí, kteří mu pro jeho bláznivou zprávu otevřeli prostor. Pak nelze mluvit o spontánnosti. Byl-li pan Kubice spontánní, jak tvrdíte nebo jak se objevovalo v novinách, že se jenom trošku - promiňte mi ten výraz - nasral, protože někdo jde po jeho lidech kvůli nějakým cestovním příkazům, tak to je pro mne úsměvný důvod. Ale samozřejmě, že někdo takhle může zblbnout! Já to chápu. Ale o to větší pak je odpovědnost těch politiků, pokud s něčím takovým vylézají na veřejnost! Přece jim muselo být jasné, co to udělá čtyři dny před volbami. Ale jinak vás ujišťuji, že paranoidní vidění světa nemám. Kdybych ho měl, tak vůbec nejsem v té funkci, ve které jsem.

Neublížilo vám ve volbách také vaše výrazně razantní vystupování?
Paní redaktorko, voliči mě jistě brali takového, jaký jsem. Já jen konstatuji, že když jsem přebíral vládu na konci dubna 2005, tak se sociální demokracie potácela kolem deseti procent voličské podpory, neměla sebedůvěru, sebeúctu, ztrácela všechno a pak ve volbách dostala zhruba třetinu voličů. Samozřejmě přesně vím, jaké jsme udělali chyby. Sociální demokracie má určité rezervy v oslovení veřejnosti. Nemyslím si však, že k těm chybám patří mé údajné autoritářství.

Váš poradce Valtr Komárek řekl v rozhovoru pro Lidové noviny, že "tvrdě nesete invektivy, ale sám se jich dopouštíte, jako politik dokážete být tvrdý".
Nečtu Lidové noviny už několik měsíců, od té doby, co jsem na ně podal dvě žaloby. Co píší, si nechám převyprávět od slečny inženýrky Orgoníkové (mluvčí premiéra, pozn. red.), a to mi stačí. Jestliže jim Valtr Komárek poskytl rozhovor, pak to beru trochu jako projev osobní neloajality. Nikdo z polistopadových politiků za 13 měsíců, nebo teď už můžu říct za 15 měsíců své práce nezaznamenal takovou koncentraci invektiv, jakou jsem zažil já. A přesto to se mnou nic moc neudělalo. Dokonce jsem se z řady těch útoků poučil.

Valtr Komárek také řekl, že někdy vystupujete ve smyslu "strana jsem já". V jednom článku jste bilancoval zahraniční politiku a opravdu pořád mluvil o sobě...
Co vám mám na to říci?

Jen jestli jste neuvažoval, zda slovo "já" nepoužíváte nadbytečně?
Tak to víte, že o lecčems uvažuji. Ale pokud jde o zmíněný článek, možná by bylo dobré, kdyby někdo z vašich redaktorů udělal drobnou studii na téma, co se v zahraniční politice za 13 měsíců mé vlády povedlo. Skutečně jsem navštívil téměř 30 zemí světa včetně těch nejvýznamnějších, skutečně jsem tady přijal 20 šéfů vlád nebo států - a to je ojedinělý výkon. Takže proč bych nemohl říkat "já"? To jsem přece udělal já! Já za to nesu odpovědnost.

Četl jste jako kluk Rychlé šípy?
Já se přiznám, že jsem Rychlé šípy znal jako kreslený seriál, knihu jsem nečetl. Časopisy jsem jako malý kluk našel u babičky a četl jsem je rád. Tehdy jsem také zjistil, že před únorem 1948 tu byla trošku jiná doba, než jakou jsem v dětství poznal - i když coby sedmi- osmiletý kluk jsem tomu stejně moc nerozuměl. Ale příběhy Rychlých šípů se mi hrozně líbily, bylo to prima.

Který z chlapců Mirka Dušína vám byl nejsympatičtější?
Už si nevzpomínám. Vím, že někdo mě upoutal, ale přiznám se, že jsem se Rychlými šípy nezabýval čtyřicet let.

To je škoda. Ptáme se proto, že Mirek Topolánek se kdysi zmínil o svých sympatiích k Červenáčkovi. Třeba byste si pak s předsedou ODS více rozuměli...
Já už si nevzpomínám ani na jména těch kluků.

Autoři:






Hlavní zprávy

Další z rubriky

Sami zahraniční vojáci často nechápali, kde jsou a z jakého důvodu.
Prázdné obchody a návrat strachu, vzpomíná pamětník na srpen 1968

Brzy nad ránem je vzbudil telefon. „Obsadili nás,“ ozvalo se ve sluchátku. Byla středa 21. srpna 1968, letiště i centrum Prahy už kontrolovaly tanky. Mladí...  celý článek

Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) při rozhovoru s ČTK (18. července 2017)
Vláda zvýšila minimální mzdu na 12 200 korun, oznámil Sobotka

Minimální mzda se od ledna 2018 zvýší z 11 tisíc na 12 200 korun. Rozhodla o tom vláda, informoval na Twitteru premiér Bohuslav Sobotka. Od nástupu do funkce...  celý článek

Poznáte místo?
100 POHLEDŮ: Udusanou cestou k pompéznímu paláci. Poznáte místo?

Pro období let 1890 až 1914 se vžilo označení Belle Époque - „krásná doba“. Právě v tomto období vznikla většina fotografií, které jsme zařadili do seriálu 100...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.