Ach ano, časy se mění. Neplazím se po břiše před ředitelem jisté soukromé televize, jako to dělali někteří mí předchůdci. Neplatím za tuto televizi otevřené účty. Nelobuji pro návrhy nadbíhající soukromým médiím. Neměním šéfy veřejné televize jako ponožky na základě mrzké dohody s politickou opozicí.Zato čekám od novinářů profesionální práci, a do té jim opravdu nechci mluvit.
Paní Osvaldová mne laskavě školí citacemi z etického kodexu: Novinář je pro informaci povinen i přes plot skočit, svobodu tisku má hájit do roztrhání těla a má odmítat orgány (státní) ovlivňující pravdivost sdělení.
Dovoluji si však upozornit, že novinářský etický kodex obsahuje i jiné podstatné formulace: "Novinář má povinnost neodchylovat se věcně od pravdy ani v komentáři z důvodu zaujatosti a nepřipustit, aby domněnka byla vydávána za ověřený fakt a zprávy byly deformovány zamlčením důležitých dat."
Až bude paní docentka Osvaldová vychovávat české novináře tak, aby neporušovali tyto elementární zásady řemesla, určitě nebudu muset reagovat tolika články, které jí vadí.
A až bude mít etická komise Syndikátu novinářů nějakou skutečnou moc a z ní plynoucí autoritu, budu řešit hrubé urážky své manželky a úmyslné hrubé zkreslování objektivních faktů právě s ní. Zatím ale sympatičtí členové komise bojují s větrnými mlýny.
Pokud jde o cenzuru, nabízím paní Osvaldové libovolný autorský formát v časopise Trend, který řídím více než dvanáct let.
Moje sbírka citátů
V každém čísle uvítám téma z oblasti bulvarizace a etiky českého tisku, kterým se paní Osvaldová dlouhodobě vědecky zabývá. Je to téma zajímavé a v oficiálním tisku je zastoupeno prabídně. Proč asi?
Na oplátku se s ní mohu podělit o zkušenosti s cenzurou ze strany novinářů, tedy na téma, co předseda vlády smí a nesmí publikovat a s jakou frekvencí. Nabídnu jí i sbírku vlastních citátů vytržených účelově z kontextu, jakož i úmyslně zavádějících titulků.
Pokud jsem si všiml, nechtějí čeští fotbalisté ani diváci účinkovat v soutěži, kde namísto výkonů rozhodují kapříci. Když požaduje politik, aby diskuse byla soubojem argumentů, a nikoli fondů na zasílání SMS, tedy když požaduje fair play, chce prý zavést cenzuru.
Upřímně řečeno, nerozumím tomu. Jsem volebním lídrem strany, která aspiruje na vítězství. Nemohu si dovolit chodit do ringu, kde jsou pravidla trvale nastavena výhodněji pro mé soupeře.
Mimochodem, kdyby čeští novináři o podstatě hlasování (a rozdílu vůči sociologickým šetřením) informovali tak poctivě, jako to učinila svým trefným rozborem právě paní Osvaldová, problém by jistě nevznikl. Bohužel, někteří z nich nebyli korektní.
Začal jsem tím, že Česko patří mezi deset nejlepších zemí ve svobodě slova. Ptám se paní Osvaldové, zdali by opravdu na toto místo zařadila naši zemi i v novinářské etice?
Jiří Paroubek
Autor je předsedou vlády
