A jak se noci krátí, na temných zdech vládních budov zahlédli prý svědkové pro někoho hrozivý, pro někoho mazlivý stín velké koalice.
Příznačný je proto osud Pohanky. Tento jinak nenápadný chlapík vstoupí do historie. Double agenty už jsme měli, double zrádce je i ve zdejších poměrech velká výjimka.
První Pohankova zrada umožnila vznik Topolánkovy vlády. Byla to vláda "frajerů"? "Skutečných sebevrahů?" "Buranů?" Jak chcete. Rozhodně se pokusila prosadit pravostředové reformy, i když to bylo nemožné. V mnohém uspěla, ale za nedůslednost a špatný marketing jí voliči vyprášili na podzim kožich.
Možná to však bylo právě proto, že i dobré úmysly vybudované na zradě jsou poznamenány cejchem a nemohou trvale nést ovoce. I druhá Pohankova zrada je symbolická. Pohanka odchází, když reformy končí. Skončily by tentokrát i bez něj.
Symbolická je pro konec reforem tedy spíše změna Topolánkova. Novou tváří vlády už nemá být drsný manažer, který jde za svým cílem, neboť cíl je důležitější než cokoliv jiného.
Chlapík, kterému uletí sprosté slovo, ale který bojuje a rozhoduje. Bude mnohem vlídnější. Zkrátka takový podomní obchodník. Už nejde o to, jaké zboží nabízíte, jde o to, abyste prodali. To byl hlavní závěr kongresu ODS. - vše o kongresu ODS čtěte zde
Paroubkova cesta
Éra škrtů končí. Bude se spíše rozhazovat. I Nečas, který až dosud jen škrtal (správně!) zbytečné sociální dávky, najednou žádá dvě miliardy pro státní zaměstnance. Skrblík Kalousek, který šetřil každým milionem, klidně nad osmatřicetimiliardovým schodkem prohlásí, že možná bude mnohem větší.
Na prvním místě už není pro vládní koalici blaho země a manažerský úspěch vlády. Už jsou to příští volby. Půjde se Paroubkovou cestou. Možná ne tak okatě, možná ne tak odpudivě, ale půjde se.
Vláda je solidní nástroj na stranickou reklamu a na nákup voličů. I Paroubek už ví, že Topolánek půjde jeho stezkou. A přesvědčil se, že vůdce ODS jen tak nerozemele v kafemlejnku. I s ušima dokonale odřenýma Topolánek vyhrál minulý týden ve Sněmovně všechny bitvy.
Teď bez Pohanky je sice slabší, jenže do melounu a do Zubové nevidíš. A když se opozici podaří zrušit poplatky, půjde to vládě vlastně k duhu. I Paroubek se tedy mění: přímé volby předsedy, velmi dobrá a demokratická věc, jedna z nejlepších, které kdy navrhl, už mu nejsou vhod.
Mohla by na něm ulpět nějaká špína. A on se připravuje na roli státníka. Budoucího ministerského předsedy a později snad prezidenta. Tomu by neslušelo, kdyby teď podrazil premiéra v jeho hvězdné hodině, když bude předsedat Evropě.
Velká koalice se ještě nechystá
Zkušený Paroubek ví, že vláda bude nadělovat chudým a bohatým. Proto už dopředu křičí: je to almužna, my bychom dali víc. Topolánek ukazuje, že je připraven k prvním koňským handlům – nic jiného mu nezbývá.
Vidět stín koaly je předčasné. Nic jako koaliční smlouva se zatím nerýsuje. Bylo by to nevýhodné jak pro ODS, tak pro ČSSD. Většina voličů sice veletoče odpouští, někteří si je však pamatují a o ty se strhne boj.
Před ním, zdá se, potřebují obě strany malý oddechový čas. Pohanka ve svém zmateném prohlášení píše, že chce dát prostor pro spolupráci ODS a ČSSD. - čtěte Chci dohodu ODS a ČSSD, říká po složení mandátu Pohanka
A ještě jeden přízrak žene dosud na smrt znepřátelené muže do houfu. Stín kostlivce. Přichází krize. Topolánek si na ni furiantsky troufá. A Paroubek nevidí žádný naléhavý důvod, proč by ho o tu práci předčasně připravil…
