Sama Parkanová k tomu ovšem realisticky dodává: "Stane se tak jen tehdy, pokud bude jmenována vláda, které Sněmovna vysloví důvěru.
Přiznává ovšem, že příchod ženy do čela resortu, který až dosud spravovali jen vojáci, bývalí vojáci a jen výjimečně muži-civilisté, je na české poměry "zlomovým okamžikem".
Tak zlomovým, že ho nemohou překvapivě vydýchat mnozí veteráni z druhé světové války či zasloužilí legionáři.
Prý nestačilo, že od křesla ministra obrany byli odstaveni vojáci. "A teď do něj ještě usedne, proboha, ženská! To už nemá obdoby," lamentují, ovšem bez výjimky anonymně.
Z opačné strany je však komentář velitele společných sil generála Josefa Sedláka: "Vojákům není nic do toho, kdo bude ministrem obrany. Ale když už se ptáte, tak francouzský generál Bernard Thorette si nemůže svou ministryni obrany vynachválit. Je prý otevřenější než její mužští předchůdci a také mnohem více naslouchá odborníkům."
Mateřský vůdčí typ?
Parkanová o předsudcích vůči kandidatuře na post ministryně, který "vládne" 25tisícové armádě, dobře ví. Obdržela prý už několik ostrých dopisů. V rozhovoru pro Lidové noviny je zlehčuje slovy: "Říká se o mně, že lépe zpívám, než střílím ze samopalu. A ke všemu je to pravda."
Pro MF DNES pak bezelstně přiznala, že se příliš neorientuje ve vojenských hodnostech: "Manžel to na vojně dotáhl ze svobodníka na četaře. A jak hodnosti vlastně pokračují? Nechci si na nic hrát ani předstírat – nevím. Ani se to nebudu učit."
"A byla by to pěkná pitomost," dodává bývalý šéf armádního Centra pro výzkum stresu sociolog Jaroslav Sýkora. Z jeho výzkumu pro Evropskou kosmickou agenturu ESA vyplývá, že může nabídnout jiné kvality – ženu jako mateřský vůdčí typ bez potíží respektují a podřizují se jí i silní mužští jedinci, jimiž generálové zpravidla bývají.
"Kolektiv chlapů, v jejichž čele je taková žena, je nesrovnatelně výkonnější, soutěživější než jen ten ryze mužský," vysvětluje sociolog. Zbývá ještě zodpovědět otázku, zda Vlasta Parkanová je oním "mateřským vůdčím typem". Sociolog Sýkora o tom nepochybuje.
Lidovecká poslankyně se opatrně vyhýbá teoretickým diskusím na téma role ženy v mužských kolektivech. Raději dává k dobrému své praktické poznatky z postavení političky na "českém dvorku", na němž se naparují hlavně "kohouti".
"V převážně mužských kolektivech se pohybuji dlouho – vždyť v české politice dominují muži – a myslím, že jsem si udržela odstup. Byť se o některých političkách říká, že se z nich v mužském prostředí stali chlapi, já jsem ženou zůstala."
Parkanové se dotýkají názory, podle nichž jsou jí přisuzovány neukojené ambice typu: Vojáci, pusťte mne konečně mezi sebe a já vám to strnulé mužské prostředí jako ženská změním, osvěžím a vylepším. "Tahle představa mne skoro uráží," namítá.
"Jsem produktem socialistického školství"
Parkanová se nerozpakuje prozradit, že její přátelé ji považují za silnou a statečnou osobnost. "I když já si to nemyslím. Často o sobě pochybuji – zda jsem to či ono nemohla udělat lépe."
Pokud by se Parkanová stala ministryní obrany, byla by ráda, aby armáda dostávala vše, co jí patří, a více se jí už nesnižoval rozpočet. "Sliby aliančním spojencům by se měly plnit," říká.
A jak se bude Vlasta Parkanová domlouvat v Bruselu na pravidelných jednáních ministrů obrany NATO? "Jsem produktem socialistického školství. Mám z angličtiny a ruštiny vysokoškolskou zkoušku. Pasivně rozumím všemu a problémy nemám ani při společenské konverzaci. Nejde mi to ale při odborné přednášce. To už se bez papíru neobejdu."
