V zahradní restauraci Poslanecké sněmovny jsme s Vlastou Parkanovou byly ve středu jediné ženy. Všichni její kolegové ji uctivě zdravili, a to i ti, kteří se jí ten den posmívali v tisku. Zdálo se, jako by si toho ani nevšímala. O to víc ji zajímal iPod, který nahrával náš rozhovor. "Taky jeden mám. Ten s videem," pochlubila se hned.
A co si v něm pouštíte?
Třeba Jistě, pane ministře, nebo Borata.
A máte v něm i tu svoji písničku?
Ne. Tu mám na cédéčku. Ale svoje předchozí album tam mám.
Takže vy jste teď taková naše zpívající ministryně.
Prosím vás. Vždyť já zpívám tak maximálně jednou do roka.
Pak to ale stojí za to.
Překvapuje mě, co se kolem té písničky děje. Počítala jsem s kritikou i s tím, že se lidé budou ptát, jak si ministryně obrany může dovolit zpívat. Ale dostala mě ta míra zlobné a nenávistné kritiky. Tím pádem se mi to odlehčení atmosféry, které jsem tím původně sledovala, nepovedlo.
Kdo vás zaskočil nejvíc?
Dalo se čekat, že budou pokřikovat komunisti. Ale nechápu, co na té písničce vadí lidem, kterých si vážím.
Jak vás vůbec napadlo nazpívat písničku o radaru?
Nedávno jsme s premiérem Topolánkem vyjeli diskutovat o radaru do Borovna. Čekalo nás tam asi sto padesát protestujících lidí, přičemž občanů Borovna z nich bylo jen šestnáct. Zbytek byla nějaká rozdivočelá, přiopilá klaka. To mě nadzdvihlo.
Mezi nimi byl i zpěvák Jan Vyčítal?
Ne, toho jsem potkala den nato v Lochotíně, kde hrál. Říkám mu: "Honzo, ty bys mohl na tu Ameriku složit písničku." A on: "Mě už to taky napadlo, ale bojím se, aby to nebyla nějaká agitka." A když minulé úterý pořádal na Hradě prezident jazzový koncert, setkala jsem se s mým oblíbeným jazzovým trumpetistou Jaromírem Hniličkou.
Autorem hudby k té originální písničce Dobrý den, majore Gagarine?
Ano. V té době už s ním byl Honza Vyčítal domluvený, že použije právě jeho písničku a napíše na ni vlastní text. Ta melodie je moc hezký jazzový nápad.
Ale je to píseň oslavující sovětského kosmonauta.
Je v ní trochu symbolika. Na začátku je ruská lidová, na konci americký dixieland. To je přece příznačné. Já bych si moc přála, abychom se tady konečně dostali k věcné a neemotivní debatě o jedné konkrétní nabídce Spojených států na umístění jednoho radaru.
A k tomu jste se snažila přispět malou kulturní vložkou.
Když slyšíte, jak hlasití jsou odpůrci radaru, tak jsem dneska ráda. Tou písničkou jsem aspoň trošku přispěla k tomu, že jsou slyšet i jeho příznivci.
Můžete definovat svůj podíl na té skladbě?
Můj podíl je v tom, že jsem inspirovala Vyčítala a pak k tomu nahrála pár vokálů. Že jsem si nazpívala část písničky, neznamená, že odpovídám za kvalitu a úroveň celého textu. Tím se od toho nesnažím distancovat. Pochopitelně to intelektuála neuspokojí. Ale koho to uráží?
Vždyť je to stejná agitka jako ta verze s Gagarinem, jen opačným směrem.
Není. Ale i kdybych na to přistoupila, tak není hanba ji napsat ve svobodné společnosti. Hanba je ji napsat v totalitním režimu na něčí objednávku. My s Vyčítalem vyjadřujeme vděk Americe zcela svobodně. Ostuda by byla, kdybychom to dělali na povel.
Vám ten text nepřipadá patolízalský?
Dobře si pamatuju, jak velkým symbolem svobody pro mě Amerika byla za komunismu. Nikdy to ze svého života nevymažu. Tou písničkou jsem to chtěla vyjádřit, navíc s člověkem, kterého mám ráda, a nad textem, který sice není žádná poezie, ale odpovídá úrovni táborových ohňů. Tam jsem prožila kus života, pomohlo mi to překonat těžké období, které jsem v životě měla, dalo mi to manžela - to všechno jsem taky já.
Možná nezodpovídáte za úroveň skladby, ale lidi si ji s vámi dost spojují.
Kdybych všechno zvažovala jen podle toho, jaké budou reakce, a bála se jít do rizika, moc bych toho neudělala. Nechtěla bych skončit jako ti, kdo zvažují každý krok podle preferencí. Já to takhle cítím a hlásím se k tomu.
Dobře. Ale jste ministryní obrany a vedete jednání o umístění radaru, která budou trvat ještě několik měsíců, a zároveň zpíváte písničku se slovy "Vítej, radare".
To s tím přece nesouvisí. Říkám ano protiraketové obraně. Říkám ano významné transatlantické vazbě. Ale to vůbec nemá co dělat s konkrétním vyjednáváním.
Jak to? Vy tím tedy neříkáte, že chcete radar? To je, jako kdybych si šla koupit auto a ještě před smlouváním o ceně řekla, že ho určitě chci.
Ani náhodou. V té písničce není nic o téhle konkrétní smlouvě. Že jsem tam nazpívala jednu sloku a byla autorkou nápadu, ještě neznamená, že chci zabalit jednání a ustoupit ve všem. Ta jednání budou tvrdá a na to, jaká bude podoba konkrétních smluv, si vyhrazuju několik měsíců. Písnička je nadsázka, ve které se Vyčítal vyznává ze svého vztahu k Americe.
Ale musela jste přece souhlasit s tím textem. Kdyby se v něm vyzývalo třeba k rabování, určitě byste své vokály nepřidala.
Samozřejmě ne. Ale když zpívám, tak neúřaduju.
Fakt? Protože největším problémem je pro většinu lidí právě to, že zpíváte jako ministryně obrany.
Jediné, co jsem udělala, bylo to, že jsem v neděli přijela do studia, poprvé tam viděla ten text a nazpívala ho. Za chvíli to bylo hotové a moc mě to bavilo. Čím jsem se provinila? Že jsem si dovolila zpívat? Nebo je větší problém, že Vyčítal napsal nekvalitní text?
Ne, že jste se jako ministryně obrany podepsala pod pochybné dílko.
Tak to je teda velký zločin. A co je to pochybné? To je veličina, která je neměřitelná. Přidala jsem se k člověku, který ani po osmnácti letech nezapomněl na to, co pro nás Spojené státy znamenaly za komunismu a co pro nás znamenají i dál. Za to jsem ochotná nastavit hlavu, ať po mně všichni antiamerikanisti štěkají, jak chtějí.
Řekla byste tedy, že jste spíš na straně Ameriky než Evropy?
Určitě nefandím těm snahám posilovat Evropu, aby se oslabily vztahy s Amerikou. Za to si klidně nadávat nechám. Ale nenechám si nadávat za to, že jsem touhle písničkou předčasně uzavřela jednání o umístění radaru. Stejně tak nejsem ochotná přijmout kritiku za kvalitu textu, který je napsaný v countryovém stylu, kde se myslí a jedná trošku jinak.
Jak?
Všechno je přímočaré. A ta přímočarost je blahodárná. Vyčítal byl přímý celý svůj život. Kdo z těch, co si na něj otvírají ústa, si to může dovolit o sobě říct? On nepředstavoval prototyp socialistických hrdinů v prorežimních seriálech.
Proč s tím souhlasil Jaromír Hnilička?
Byl celá léta nešťastný z toho, co se z jeho písničky stalo. Dneska je pro něj určitá satisfakce a rehabilitace, že jeho melodie dostala nový kabát.
Tak nakonec s tím třeba ještě uděláte díru do světa. O to mi nešlo. Chtěla jsem negativním emocím odpovědět pozitivními emocemi. A Vyčítal chtěl dát všem najevo, že tady nejsou jen ty uřvané zlobné davy, které protestují proti všemu, ale také lidé, kteří vedou normální životy a nechodí nikam poštěkávat. Bylo to vyjádření našeho vztahu k Americe. Žádný rektální alpinismus.
To o vás řekl Paroubek.
Z některých úst přece nemohu čekat nic jiného. Tohle všechno musím unést.
I to, když vám říkají, že někomu lezete do zadku?
Já vím, že to tak není, a ta jistota mi dává sílu nést to s nadhledem. Není to můj problém, ale těch, kdo se mi to snaží takhle podsunout.
Co říkáte na to, že vaši písničku kolegové zařadili na bod jednání Sněmovny?
Že to je smutná vizitka těch, kdo o tom hlasovali, když jsem byla na setkání s Bushem. Mně to starost nedělá, ten bod si užiju.
O čem podle vás ta negativní reakce vypovídá?
O malé toleranci, o nedostatku velkorysosti. O neschopnosti přijmout jiný názor tak, abych na toho druhého nemusela nenávistně štěkat. O absenci nadhledu a smyslu pro laskavou nevážnost.
Udělala byste to znova?
Určitě ano.
A neměla by ministryně obrany udržovat trochu vyšší intelektuální úroveň než táborové cajdáky?
Abych byla nabalzamovanou obludou, co nemá lidský rozměr? To pardon. Kašpary a panáky dodává totalitní režim. Jestli tohle má být jediná moje slabost, jsem na tom ještě hodně dobře. Kdyby cenou za to, abych byla dokonalou a správnou ministryní obrany, bylo, že se mám zříct country stylu, spaní pod širákem a kamarádů z čundru, pak by takovou funkci pro mě vůbec nemělo smysl dělat.
Jaká jste vlastně zpěvačka?
Nijak výjimečná. Zpívala jsem odmalička, chtěla jsem dokonce jít na konzervatoř a dneska prostě zpívám ráda. Když slyším country muziku, je mi fajn a nemám žádný důvod se odtahovat od těch lidí jen proto, že jsem to takzvaně dotáhla dál. Těším se, jak za měsíc vyjedu s partou, budeme spát pod širákem a sedět u ohně.
Vy budete trampovat?
Asi je v tom trochu nostalgie z ubíhajícího života, ale budu.
S kým?
S mým mužem, s Honzou Vyčítalem a dalšími
kamarády.
Zazpíváte si u táboráku taky svoji novou písničku?
To nevím.
Zazpívala byste ji na veřejnosti?
Na setkání s voliči bych ze sebe kašpara nedělala, ale kdyby někde zpívali Greenhorni a lidé by si to přáli, tak klidně.
A zazpíváte ji mně?
Neblázněte. Proč bych to dělala?
Je to teď svým způsobem hit.
Počkejte, třeba ještě jednou dojde na to, že se zpívat bude.
