Video: 1. část; 2. část; 3. část
Tak dlouho jste váhala, jestli přijmete předsednickou kandidaturu, až jste si vysloužila označení, že jste velmi váhavý typ. Předsedovi strany by ovšem rozhodnost chybět neměla.
Já mám celý život jasno vždycky v první vteřině. Ujišťuji vás, že tím, že jsem tak dlouho odolávala a nevyslovovala se, tak si se vší skromností myslím, že jsem prokázala větší osobní sílu, než kdybych hned podlehla a řekla to ano.
A z čeho čerpáte naději, že byste mohla být zvolena a nebudete jen do počtu?
Já přicházím s něčím, co tady možná už dlouhá léta visí ve vzduchu a je třeba to konečně říci nahlas. Evropské křesťanské demokracie neoslovují jenom věřící, natož aby to byli voliči, kteří jsou členy jedné konkrétní církve. Ten přesah tam musí být. Mám pocit, že část KDU si toto neuvědomuje a myslí si, že na Západě jsou ty strany proto tak silné, že je tam tolik praktikujících věřících. Jenomže tak to není.
Jenomže podobný názor jako vy měl i pan Kalousek a má ho i pan Čunek. Takže co nového přinášíte?
Pan Čunek má téma romská a sociální problematika. Nic dalšího jsem nezaznamenala. Já jsem intelektuálnější, Čunek je zemitější.
Tak co máte vy?
Vůbec nepovažuji za poctivé tvářit se, že musíme něco programově změnit. Jde o styl politiky. O její otevřenost, abychom od sebe zbytečně neodháněli lidi, kteří by nás volit mohli, ale mají o nás zkreslené mínění.
Jaký vidíte rozdíl mezi vámi a panem Čunkem?
Takové ty zjevné věci, jako že on je muž, já jsem žena. On je ze silné Moravy, já jsem ze slabých Čech. Já jsem možná intelektuálnější, on je možná zemitější.
A proč by delegáti měli volit právě vás?
Nabízela bych, aby se KDU i uvnitř proměnila ze strany katolického konzervatismu ve stranu, která vyznává konzervatismus lidový. Aby to nebyla strana jenom pro věřící, natož strana pro příslušníky jedné jediné církve.
A jak byste ty lidové konzervativce přitáhla?
Samotným stylem. Podívejte, u mě může mít každý záruku, že nelžu, nedělám podrazy, neintrikuji. Zdá se vám to málo? Nikdy bych žádný špinavý kompromis neudělala.
A myslíte, že může být takový předseda úspěšný?
Věřím tomu, že v některých zemích je, a chtěla bych, aby se to povedlo i v České republice.
Jenže otázkou je realita, že?
Teď se skoro začínám obávat, aby vyznění našeho dialogu nebylo, že už mi kolem hlavy vyrůstá nějaká svatozář. Aby to nevypadalo, že si myslím, že všichni jsou špinaví a já jsem ta bílá, která přijde a zazní andělské chóry.
A co vaši možní budoucí partneři - Paroubek a Topolánek - jsou také přímí, otevření a zásadoví?
S panem Paroubkem jsem si v životě ani nepodala ruku a kromě pozdravu jsme spolu nikdy nehovořili.
A proč jste si s ním nikdy nepopovídala? Je to důležitá persona.
Možná, že jsem přišla nedůležitá já jemu. Je to tak. Prostě jsme se jednou ve Sněmovně srazili při křižování cesty a řekli jsme si dobrý den.
No a jak na vás působí pan Paroubek? Kdybyste byla předsedkyní, tak s ním jednou budete muset jednat...
Budu volit jenom umírněná slova. S příchodem pana Paroubka se pro mě stala politika ještě víc hořkým pohárem, který bylo nutno upíjet. Vůbec mi nekonvenuje jeho způsob vyjadřování a jeho chování. Ale protože ho neznám, tak nemohu vyhodnotit, jestli takový opravdu je a jestli nemá i jinou podobu.
A je něco, co se vám nezdá na panu Čunkovi?
Já jsem měla na začátku problém s jeho rétorikou. Bylo to zrovna na jeho prvním on-line na iDNES, kdy si nechával tleskat od lidí, kteří svoje otázky formulovali rasisticky. Tím neříkám, že se tak choval on, ale on dovolil potlesk od těchto lidí, a to mě znepokojilo. Možná, že to byla jenom mediální nezkušenost těch prvních dnů a teď se tak nechová. Možná, že to zní kuriózně, ale řeknu - já mu přeji úspěch.
Pak byste ovšem nevyhrála vy.
Pak bych nevyhrála já. Myslíte si, že bychom se spolu nedokázali domluvit? Já si myslím, že snad třeba jo. Já tu vůli mám už teď.
A proč tedy část KDU-ČSL na vás tlačí, abyste s ním šla do souboje?
To se ale neptejte mě. Fakt, že jsem žena a z Čech, bude v mém případě znamenat u části lidí značný handicap. Tomu věřte. Když jste s dobrým přítelem mezi čtyřma očima, tak se pod podmínkou diskrétnosti a anonymity dozvídáte věci, o kterých si myslíte, že patří tak do 19. století.
Vadí jim, že jste žena?
Ano. Osobně proti mně nic nemají, ale jsem žena. "Přece nebudeme mít ženskou!" Nikomu to neberu. Je určitá skupina lidí, která tak žije. I jejich ženy jsou spokojené, když žijí v tom modelu: kostel - kuchyň - postel. A proč ne? Když si to dobrovolně vyberou. Ale když tuto chuť přenášejí i na ženy, které touto cestou nejdou, tak je to svým způsobem problém. Ale říkám, nikdy mi to nikdo neřekl, jen vím, že to tam latentně je.
A teď mi prozraďte - můžete se tou předsedkyní vůbec stát?
To se právě na tom sjezdu ukáže. Tím, že jsem se rozhodla pro kandidaturu, jsem projevila odhodlanost tento test podstoupit.
Takže to berete jako test?
Samozřejmě, samozřejmě.
Kdybyste nebyla zvolena předsedkyní, budete kandidovat na místopředsedkyni?
Pravděpodobně ano.
Ale pan Čunek mi řekl, že když bude zvolen předsedou, bude chtít, aby byli zvoleni ti místopředsedové, které chce on. Jinak předsednickou funkci položí.
Tak to já považuji za dost nezralý přístup. Protože tímto nekompromisním způsobem - buď já a všechno, nebo nic - tím se z mého pohledu odpovědně jít nedá. Ta strana je velký celek a měla by stmelovat nejrůznější názorové proudy, které tím, že spolu budou spolupracovat, tak to vzájemné pnutí budou utlumovat. Já bych si místopředsedy žádným způsobem nevybírala a nechala to na sjezdu.
Strašně jsem se styděla a věděla, že je to konec
Říká se o vás, že jste kalouskovec. Ostatně nikdy jste se od něj nedistancovala. Proč?
Já jsem se od něj distancovala naprosto zřetelně. Ale tam, kde jsem si myslela, že to má místo - na pozici stranických orgánů. Mně bylo strašně proti srsti, když naskakovali do toho protikalouskovského vlaku lidé, kteří s ním předtím v tom vlaku jeli. A když podle mě po zásluze zaplatil, tak najednou začali říkat, že za všechno zlé může Kalousek.
Když jste se v srpnu dozvěděla, že jde za Paroubkem učinit tu zradu, jak je u vás prezentováno, tak jste řekla, cituji: "Nezmohla jsem se na nic, jak jsem byla otřesená." Projevila jste dost odvahy a ráznosti na to, že chcete být předsedkyní?
Když mně toto řekl a křičel na mě do telefonu "Jestli můžeš, tak na mě neplivej! Já to musím udělat, já to musím udělat!" - a prásk, položil telefon - bylo tak dvanáct a devět minut. Byla jsem otřesená. Nejdřív jsem se vzpamatovávala z toho šoku, že by to měla být vláda v tomto uspořádání. A teprve ve dvanáct hodin a padesát devět minut jsem mu poslala esemesku: A to by znamenalo s podporou komunistů? Na tu esemesku jsem nedostala odpověď, protože ve třináct hodin vstupoval do Kramářovy vily a ve čtrnáct hodin už rozhlasové stanice hlásily, jak to je. Takže mně řekněte, co jsem já tak mohla ovlivnit? Co jsem mohla ovlivnit?
Jiří Čunek řekl: "Musíme být důvěryhodní - k tomu může pomoci odstranění rozporu mezi slovy a činy. První jsme začali být velkými antikomunisty, řekli jsme nikdy, a pak jsme otočili." Tím naznačil, že pan Kalousek jaksi té image nedůvěryhodných, úhořovitých lidovců pomohl...
Já s vámi nemohu než souhlasit. Ještě vám dopovím to pohnuté odpoledne, kdy jsem si ve 14 hodin pustila zprávy a potom jsem se velmi rozrušená vracela domů. Styděla jsem se, strašně jsem se styděla a věděla jsem, že to je můj konec. Že v takové straně a v takové politice já nebudu. Došlo to až do takové dětinskosti, že když mě na parkovišti pozorovali lidi, normálně jsem na to zvyklá, ale tady jsem už měla určitou paranoiu. Říkala jsem si, ti mě určitě pozorují proto, že patřím k těm, co se začali paktovat s komunisty, a já jsem se strašně styděla.
Vysvětlete mi, proč tedy teď prosakují informace, že jestli má někdo z lidovců místo ve vládě jisté, tak je to Miroslav Kalousek? Když skoro všichni deklarujete, jak se za ten jeho krok stydíte?
Kalousek zaplatil a tím to končí. Pro mě to tím končí. Víte, to je také zvláštní paradox. On udělal věc, kdy pro mne hrozným způsobem porušil slovo. Ponechme stranou, jak to interpretuje a co to přineslo. To je jeho věc. U řady lidí shodil sám sebe. Ale jinak s touto jednou výjimkou je to člověk, jakých znám málo - ve smyslu, že jeho slovu můžete věřit. Miroslav Kalousek, když něco řekne, tak to tak je.
Největším problémem vaší strany navenek je, že máte image nevěrohodných. A proto opakuji: Je vhodné, že právě představitel, který tuto nevěrohodnost zdůraznil, že on jediný má jisté místo ve vládě?
No protože umí. Protože je dobrý odborník.
A není to takové lidovecké - zaplatil, koupil si odpustek, vyzpovídal se a všechno je v pořádku?
Chtěla byste přistoupit na moralistní přístup, že když jednou udělal věc, kterou já hájit nebudu, takže tím je ho definitivně třeba odepsat? Že už nemá nárok vrátit se do nejvyšších pater politiky? Když už jste mluvila o tom, kdo přispívá k nevěrohodnosti strany, tak bychom našli mnoho, mnoho dalších.
Jsou u vás v poslaneckém klubu?
Paní Jílková, vy po mně chcete, abych zase začala házet granáty na terén, který už pyrotechnik před časem vyčistil. Já vám to řeknu takhle: V každém poslaneckém klubu takoví jsou. V každém.
Tak kdybyste mi mohla vysvětlit, proč se ze všech politických stran ozývá, že jestli na někoho může pan Paroubek ve třetím pokusu spoléhat, jsou to lidovci? Čím si vysvětlujete tuto nedůvěru vůči vašim poslancům, když jste se dokonce i písemně upsali, že to neuděláte? A přesto to nestačí, aby vám ostatní začali důvěřovat.
Ano, tak to je. A já rozhodně, i když mám ruce dvě, tak ani jednu nejsem ochotná dát za nikoho jiného do ohně než sama za sebe. Každý musí ručit jenom sám za sebe v tomto smyslu.
A přijde vám v pořádku, že nedáte ani jednu ruku do ohně, když na rozdíl od ostatních stran na to máte usnesení a ještě písemný závazek?
Přijde mi to naprosto strašné. Ale žijeme ve světě, že kéž by každý nesl a unesl odpovědnost alespoň sám za sebe. Pro mě je nepředstavitelné, jak by to někdo chtěl udělat, aniž by ztratil tvář a aniž by spáchal vlastní politickou sebevraždu. Je to opravdu nad moji představivost, ale co vám k tomu mohu říci v tuhle chvíli?
Jistě tušíte, kteří to jsou...
Kteří to jsou, mohu tušit, nebo také nemusím. Ale kdybyste mě lámala tady přes koleno, tak bych nic takového nemohla ani vyslovit nahlas.
A jak byste je charakterizovala, co to je za povahu? Lidé bezskrupulózní, kteří myslí jen na vlastní prospěch?
Víte co? Ještě bych tam rozlišovala jednu věc. Ale strašně bych nerada, abychom to rozváděly úplně do konkrétních jmen. Ale tam je docela ostrá hranice mezi těmi, kteří bez problémů hlasovali pro přijetí usnesení (zakazující podporovat vládu, kterou by podporovali komunisté -pozn. red.), a mezi těmi, kteří pro to usnesení nehlasovali. I takoví tam byli. A tam už je to trochu v jiné poloze. Protože jestli někdo svobodně vyjádřil názor, že si nemyslí, že je správné se takto omezovat a vymezovat vůči komunistům, tak takového člověka...
Pokud vím, tak byl jeden.
Ano.
Tak mi to neřeknete?
Já nechci nikomu ublížit, nechci něco způsobovat... Podle mě, doufám, že se nepletu, poslanec Ambrozek pro to usnesení ruku nezvedl. Nebudeme přece vyčítat někomu, že hlasoval jinak.
Divíte se, že lidovci mají pověst nevypočitatelných křiváků?
Ach bože, co vám na to mám říct. Já si myslím, že z velké části je to pověst silně pěstovaná. Cíleně pěstovaná.
