Jeho omluva se nedá přijmout ani s nejotevřenější myslí.
Předseda vlády se kál, to ano, ale všimněme si, za co: za špatně volená slova, nikoli za sporné činy! Zmatečně prý vysvětloval své osobní záležitosti. Dobře je přitom nevysvětlil doteď.
Paní Grossová sice chvályhodně končí s podnikáním, ale o neuvěřitelné věřitelské lince Vik – Rod – Simkanič neřekl Gross ani slovo. Původ milionu dvě stě tisíc korun, které použil na koupi bytu, je stále nejasný. Prapůvodního podezření z možné korupce se tak nezbavil. Premiér ani neuvedl, zda věděl, že za úvěr firmě jeho ženy ručí paní profitující z provozu nevěstince.
Zřejmě je tedy nutné znovu zdůraznit: nepotřebujeme omluvy z obrazovky, potřebujeme jasné vysvětlení. Premiér Gross je přesvědčen, že sobotní kvaziomluva vše vymazala, ukončila. Navrhl proto občanům i společenskou smlouvu pro zbytek volebního období.
Země prý stojí před mnoha úkoly a zápasy, musí v nich obstát, potřebuje klid na práci a za předsedu vlády Stanislava Grosse. Důležité úkoly před vládou a zemí opravdu stojí. Ale může být sebekrásnější smlouva o nich věrohodná, pokud ji předloží premiér postrádající elementární důvěru veřejnosti? Nemůže.
Od Stanislava Grosse a semknutého houfce sociálních demokratů nelze ani na velikonočním sjezdu očekávat prozření. Moc je moc a místa ve státní správě dobrým zaměstnáním. Zájem země na věrohodných politicích je až na druhém místě. Pan premiér se bohužel mýlí ještě v jedné věci: myslí si, že rezignaci by někteří občané považovali za přiznání viny. Omyl.
Odstoupením by Stanislav Gross ochránil premiérskou funkci před dalším zpochybňováním. Pád vlády proto pořád visí ve vzduchu. Tedy pokud alespoň lidovci a pan Kalousek chtějí po ulicích chodit bez červenání.
