Ty prosazuje. Politickou stranu nemá, stačí mu vliv a síla. Vstupuje do politické scény, kritizuje, filozofuje, kárá. Peskuje a straší. Navrhuje různá řešení. Svůj postoj legitimuje faktem, že celou noc přemýšlí a ráno už ví, jak věci jsou. O své cíle bojuje proti stranám. Smrtelníci vidí, že jeho pohled je z velké perspektivy - z hlediska kosmického bytí. Takovému hledisku jsou mocenská centra k smíchu. To hledisko má větší mandát než volby. Kolem se shromažďují lidé, kterým jsou prezidentovy hodnoty blízké. Kterým se hodí.
Pro strany je prezident dobrý partner. Líbí se jim, že kritizuje. Lehce kritika zaplétají do svých sporů a činí z něj spoluhráče - vzpomeňme Zemanovy slavné blamáže: Jen panu prezidentovi ukáži svůj kufřík! A on kufříkáře z Hradu nevyhnal. Říká se nesprávně Hradní centrum. Prezidentova proměnlivá strana. I poradci se tomu brání: prezident si nedá poradit. Dělá politiku stranického vůdce, ale stranu nechce. Toho strany využívají. Prezident je žolík v každém politickém rukávu. Nakonec má odříkaného chleba největší krajíc: po toliké kritice politikaření z něj strany i příznivci politikářskou figuru mají.
Žádné centrum, nýbrž paradoxní boj velké postavy: nechce být kladečem věnců ve funkci kladeče věnců.
