Už v den, kdy bílý dým ohlašující zvolení nového Svatého otce vystoupal v půli března nad Vatikán, dal čerstvě zvolený papež František najevo, jak si představuje své budoucí počínání v nejvyšším úřadu katolické církve.
Jedním ze symbolů nových časů se té jarní středy stal papežský trůn, jenž osiřel koncem února po překvapivé rezignaci Benedikta XVI. Zdobené křeslo zůstalo prázdné i poté, co věřící na Svatopetrském náměstí začali radostně vykřikovat Habemus papam, máme papeže.
František na něj neusedl, byť je to zvykem, a gratulace od ostatních kardinálů raději přijímal mezi nimi, vestoje.
Stejně jako o pár chvil později nenasedl do připravené papežské limuzíny, ale až do posledního z autobusů, jež byly připraveny pro zbylých 114 volitelů, kteří rozhodovali o novém pontifikovi.
Solidarita se vytrácí
Kroky, jež papež František dosud činí, naznačují reformu, kterou žádá i ve své exhortaci. A to přiblížení církve chudým a utlačovaným a odmítání honby za mamonem. Přišel i s jakýmsi "jedenáctým přikázáním": "Stejně jako přikázání Nezabiješ dává hranici za účelem zachování lidského života, dnes bychom měli říkat i Nebudeš vytvářet ekonomiku vyloučení a nerovnosti. Taková zabíjí," navrhl odpůrce "nespoutaného kapitalismu".
Nenápadný Argentinec, první jezuita na Petrově stolci, odmítl jakýkoli náznak opulentnosti, která bývá katolické církvi vyčítána. Zul červené papežské střevíce a odmítl se přestěhovat do Apoštolského paláce (více čtěte zde). Přijal jméno světce ze 13. století, jemuž Bůh zvěstoval, že jeho posláním bude chudoba a služba Kristu.
Církev se nesmí bát ušpinit si rucePapež František vydal dokument, ve kterém shrnuje úkoly, priority a cíle svého pontifikátu a naznačuje, jak by měla být katolická církev reformována. Uvádí mimo jiné, že církev by měla mít hlavně funkci misijní a neměla by se bát ušpinit si ruce, když bude pomáhat chudým a utlačovaným. Papež ve svém dokumentu útočí zejména na to, že peníze se staly v současné společnosti modlou. Politiky prosí, aby zajistili, že budou mít všichni občané "důstojnou práci, vzdělání a zdravotní péči." Nespoutaný kapitalismus je podle něj "novou tyranií". Movité lidi vyzval, aby se o bohatství podělili. |
A podobně jako František z Assisi i letos sedmasedmdesátiletý pontifik volá po skromnosti a solidaritě, která se podle něj v dnešním uspěchaném světě vytrácí. Tento týden František vydal první text v nejvyšším úřadu, apoštolskou exhortaci, v níž shrnuje úkoly a priority svého pontifikátu. Tedy už v červenci vyšla rozsáhlá encyklika Světlo víry s jeho jménem v záhlaví, to však byl text, který nenapsal sám. Encykliku dokončil po svém o deset let starším předchůdci, jenž se oddal řeholnímu životu v klášteře nedaleko Říma.
V novém, více než osmdesátistránkovém dokumentu František přiznal, že dává přednost "zraněné, špinavé církvi s modřinami, která je venku v ulicích, před tou, jež je nezdravá lpěním na své bezpečnosti". To není novinka. Ještě jako argentinský primas Jorge Mario Bergoglio tíhl ke starosti o sociálně slabé a nemocné. Ve vatikánských kuloárech krátce po jeho zvolení občas zaznělo, že možná až přehnaně.
Nicméně po 250 dnech v čele církve je zřejmé, že lidem je jeho přístup blízký. Byť je podobně jako jeho předchůdce konzervativec s neměnným názorem ohledně interrupcí a sňatků homosexuálů, podle mnohých působí "lidštěji".
Mnohé překvapil, když si jako místo své první papežské návštěvy mimo Řím vybral italský ostrov Lampedusa. Místo, k němuž upínají naděje desítky tisíc zubožených uprchlíků z nejchudších afrických zemí, mnohdy muslimského vyznání (o návštěvě čtěte zde).
Jindy potěšil, když vyšlo najevo, že občas osobně zavolá lidem, kteří mu píší prosebné dopisy (více čtěte zde). Anebo dojal, například začátkem listopadu, kdy svět oblétla fotografie, na níž konejšil muže nemocného neurofibromatózou, neinfekčním onemocněním, při kterém tělo pacienta deformují vředy a kožní výrůstky (více čtěte zde).
Povahu papeže Františka vystihuje i tahle scénka z bohoslužby ve Vatikánu, kdy jeho obřad bezelstně narušoval malý chlapec:
