Skutečným důvodem je fakt, že po desetiletí byl papežský stolec pod kontrolou Jana Pavla II., pro nějž důležitější než souboj náboženství byl důležitý souboj s ideologií komunismu.
Jan Pavel II. byl také stoupencem názoru, že s jinými náboženstvími není třeba soupeřit, ale naopak snažit se dosáhnout porozumění, souznění a univerzality.
Jan Pavel II. tedy na rozdíl od současného papeže hledal věci, jež různá náboženství spojují, než aby je rozdělovala.
V Evropě se šíří nové náboženství
Papež Benedikt XVI. je však člověk, jenž zastává opačný názor. Podle něho si náboženství nejsou rovna a katolická církev nemá servilně přistupovat k tomu, co nazývá odkřesťanštěním Evropy, ale naopak snažit se o znovuoživení katolictví v Evropě.
Jeho obava a důvody jsou zcela zřejmé. Zatímco křesťané jsou kvůli úbytku věřících nuceni uzavírat farnosti a rozprodávat nevyužívané kostely, v Evropě se naopak šíří nová náboženství a nejrychleji z nich islám.
Ratzinger: Turecko je v protikladu s Evropou
Návštěva Benedikta XVI. v Turecku je tedy nejen návštěvou křesťanských věřících v muslimské zemi, ale i zkouškou vzájemných vztahů.
Turecký premiér si toho byl velmi vědom a ve snaze neztratit do blížících se voleb hlasy radikálnější části turecké veřejnosti se pokusil setkání s papežem vyhnout tvrzením, že papež byl pozván tureckými křesťany, a jeho návštěva tak není na oficiální pozvání Turecka.
Po nátlaku sekulárně orientovaných politiků byl nucen svůj přístup přehodnotit a se schůzkou souhlasit. A to přesto, že Benedikt XVI. ještě jako kardinál v roce 2004 řekl v rozhovoru pro Le Figaro, že Turecko je "v neustálém protikladu s Evropou a jeho přijetí do Evropské unie by bylo chybou".
Novodobí křižáci?
Papežova politika je velice dobře mediálně propracovaná. Papež si jistě uvědomuje, že kvůli chování Izraele, USA a jejich spojenců v muslimském světě sílí mezi muslimy pocit, že jsou cílem novodobého křížového tažení.
A tohoto pocitu v kombinaci z nevzdělaností a horkokrevností mnoha muslimů bravurně využívá ku prospěchu křesťanských církví.
Papež nejspíše dobře sledoval chování mnoha obyčejných muslimů v reakci na karikatury Mohameda, a musel si tedy být vědom toho, jaké následky u prostých muslimů bude mít zmínka o slovech byzantského císaře Manuela II.
Svět není černobílý
Paleologa, který měl říci, že prorok Mohamed přinesl světu jen "zlo a nelidskost". Jedni tedy mohou pochybovat o smysluplnosti papežovy cesty do Turecka a mohou "chápat" dvacet tisíc demonstrujících Turků s transparenty s nápisy, že papež je ďábel, had a novodobý křižák.
Druzí mohou argumentovat právě tímto chováním některých muslimů na podporu Evropou se šířícího názoru, že muslimové jsou netolerantní a plni nenávisti.
Ale svět není černobílý. Naopak ať již papež svou přednáškou a návštěvou Turecka zamýšlel cokoliv, dopad toho je veskrze dobrý.
Papežovy cesty musíme podporovat
Bez ohledu na to, že známý židovský aktivista Uri Avneri dokazuje, že byzantský císař Manuel II. uvedená slova nikdy neřekl, musíme souhlasit s papežovým názorem, že "kdo chce někoho vést k víře v Boha, musí dobře mluvit a správně argumentovat, a ne se utíkat k násilí a hrozbám".
Musíme souhlasit a podporovat papežovy cesty do muslimských zemí, neboť každá takováto cesta nám umožňuje poznat chování obyvatel dané země a jejich vlády a zároveň papežův kritický přístup k islámu a muslimům umožňuje rozvíjet debatu o možnosti koexistence evropských hodnot s hodnotami muslimů.
Návštěva Benedikta XVI. v Turecku není jen o jeho vztahu k muslimům a Turecku, ale i o vztahu Turecka a muslimů k Evropě a jejím hodnotám.
