Připomeňme si: Před třiceti, dvaceti lety byly paneláky vydávány za úžasnou vymoženost, za nejlepší bydlení, jaké může být. A občané víceméně souhlasili - kohoutek s teplou vodou, splachovací záchod, bytové jádro a balkon je okouzlily. Jaké to bylo nové, moderní, čisté, praktické!
Problémy typu "osamělí nemohoucí senioři" jako by tehdy ani nebyly.
Před lety jsme vyjeli do jedenáctého podlaží a žasli nad ústředním topením a kuchyňskou linkou; teď nás pro změnu uhranuly mobilní telefony, internet a nejnovější modely osobních automobilů.
Na budoucnost, rozuměj stáří, při opojení vynálezy nemyslíme - přitom příběh se sídlišti a důchodci se může kdykoli v různých obměnách opakovat. V jeho příští verzi mohou místo paneláků vystupovat třeba počítače a místo důchodců jiná sociální vrstva, například ta nejchudší.
Vědec Ivan Havel v souvislosti s počítačovou "hrozbou tisíciletí" vloni řekl: "Měli bychom ve věcech vidět vždycky další skrytou možnost, která nás nenapadne hned napoprvé." To ale jen tak někdo nesvede - jsme přece naučeni jásat nad každou novinkou, o níž se domníváme, že nám - zatím ještě dost mladým a mohoucím - zpříjemní a usnadní život. Na skryté možnosti kašleme z výšky 11. podlaží.
