Prezidenta levicového, pravostředolevý neurčitek či prezidenta z pravice. Jedna možnost je pro ČSSD horší než druhá.
První: nalezne kandidáta socialistického, na němž se všichni členové ČSSD shodnou. Bude to postava hodně blátivá, aby ji přijali všichni. Co ovšem s ní dál? Vezme ji zbytek vládní koalice? Případně alespoň ždibec opozice?
Lepší by byla postava reprezentující celou vládní koalici. Nějaký náhodně se přichomýtnuvší ušlechtilý apolitický kandidát, kvalitní bezpolitický pravdomluvný muž či žena, jichž v okruhu US je vždy dost, či někdo stejný z blízkosti KDU-ČSL.
Takový se nevyplatí dvojmo: pro opozici v ČSSD je silným argumentem - jak hluboko jsi, Špidlo, klesl, že jsi prodal pěkné místo nýmandovi! Copak nejsme největší politická strana? I pro opozici protivládní je to klacek: vláda není už potřetí schopna postavit reálného kandidáta!
A bude-li zvolen? Bylo by jasné, že politika je věc náhod a že máme chatrného prezidenta, jehož předností je, že nám zbyl. Tato nepříjemná přednost by pět let padala na socialistickou hlavu.
Třetí možnost: prezident pravice. Ale jak se s ním mají smířit levicoví politici? Jak se s ním mají smířit lidé Sarajeva? Co by řekli doma manželkám? Principů a metod může Špidla odhalit mnoho. Odhalení správného kandidáta mu to neusnadní.
A pokud volbu toho kandidáta prosadí: co je to za koalici, která na trůn posadila pana prezidenta Nikdo? A jiného Špidla v nabídce nemá. Vadit to však nemusí. Tradičně se v naší negativistické zemi stanovuje, kdo ne! Úřad pak dostává, kdo zbude. To je náš styl.
