ÚSPĚCHY INŽENÝRA ZEMANA
"Politik by se měl rozhodnout k odchodu právě v době, kdy naplnil cíle, které si předsevzal," řekl Miloš Zeman. Naplnil je? Ty cíle byly čtyři: - hospodářské oživení (plánované na rok 2000), - růst reálných mezd (2001), - pokles nezaměstnanosti (2002), - tuneláři se postupně ocitnou ve vězení.
Hospodářství roste více než o tři procenta, za Chvalovským, Šrejbrem a Machem zaklaply dveře vazební věznice. Lidé po pěti letech nakupovali o Vánocích jako hladoví vlci. Konjunktura dříve či později (ale spíš dříve) vyvolá poptávku po pracovních silách. Není to triumfální valčík na rozloučenou? Prognostik naplánoval nejen svůj odchod, ale i to, co dokáže.
Kritici mu však tyto zásluhy neuznají. Petr Holub napsal v Respektu: "Je zřejmé, že Zeman změnil společnost. Přesvědčil lidi, že po nástupu demokracie a svobody se mají hůře než za komunismu." Zeman hovořil o spálené zemi, kterou převzal. Prohlásil se za premiéra vlády sebevrahů. V tak špatném stavu byl podle něho stát. Přesto se rozhodl uspět. Jeho pěstovaný nástupce Špidla má díky jeho práci vyhrát volby v roce 2002.
Odpůrci ale oponují: Hospodářské oživení by přišlo stejně. Zeman vydával odřené koleno ekonomiky za těžkou formu rakoviny. Teď se naparuje jako zázračný léčitel. Pacient uvěřil, že umírá, a teď svému zachránci platí.
A neplatí málo. Zemanova vláda vychází z předpokladů Johna Maynarda Keynese. Podle této teorie, zjednodušeně řečeno, rozumné veřejné výdaje povzbudí hospodářský růst. Vyvolají totiž takzvaný multiplikační efekt. Když vláda například podpoří bytovou výstavbu, oživí se nejen stavební průmysl, ale zakázky dostanou i výrobci nábytku či koberců.
Důvěřuje této teorii (která je dnes většinou ekonomů považována za mrtvou), neváhal premiér zvyšovat dluh státního rozpočtu.Jak se nyní zdá, jeho riskantní sázka vyšla.Kritici však tvrdí: Ty letošní rozežrané Vánoce zaplatí naše děti. A budou přitom skřípat zuby. Sám Zeman, který se rád ohání čísly, by však odpověděl: Podívejte se na tvrdá statistická data. Všechno svědčí pro mě.
INŽENÝR INŽENÝROVI DRUHEM
Novinář Alexandr Mitrofanov, dvorní vykladač Miloše Zemana, říká: "Jeho život nespočívá v životě rodinném, společenském, přátelství či pouhém rozjímání, ale v tom, že často hraje riskantní hru." Zemanova politická kariéra je riskantní hrou.
Při volbách v šestadevadesátém i v v roce 1998 dokázal svým řečnickým uměním získat na stranu sociální demokracie radikální nespokojené voliče. "Japonsko přežilo atomovou bombu, tak tato země přežije vládu ODS," hřímal.
Vzpomínejme: "Vláda, která podporuje tuneláře, je objektivně vládou tunelářů…" Ten chlapík jde vládě vskutku po krku, paní Nováková! Ostrá, přesvědčivá slova vynesla Zemanovi (nikoli sociální demokracii, ale Zemanovi, to je třeba si uvědomit) volební vítězství.
Muž, který nepodléhá emocím a jehož racionální stránka potlačuje citovou, musel vědět, že hraje vabank. Musel tušit, že radikální voliči se od něj odkloní, pokud jim nezařídí bydlení zdarma a pečené holuby přímo do huby. Ostatně jim to na mítincích sliboval, nebo aspoň oni jeho řeči takto rozuměli. Slíbil svým straníkům, že vstoupí do vládního sídla "hlavním vchodem". Nakonec byl hlavním vchodem… vnesen. Na zádech svého nepřítele - Václava Klause.
Opoziční smlouva se stala terčem nenávisti novinářů, intelektuálů i široké veřejnosti. Bylo jí vyčítáno pokrytectví, bylo jí vyčítáno, že dvě silné strany si dělí zemi jako vojska barbarských plenitelů. Zeman však pochopil opoziční smlouvu jako rozdání karet k divoké hře. I tady se může cítit vítězem. Odrazil několik útoků, vzepřel se silnému tlaku na vytvoření takzvané "duhové koalice" na podzim devětadevadesátého.
Sklidil však i trpkou žeň. Prohrál všechny dílčí volby, ať už do senátu nebo do krajských zastupitelství. V roce 1998 se ještě rozčiloval. Neúspěšného senátorského kandidáta své strany nazval fekálií a toxickou zplodinou. Loňský debakl přijal důstojně a vzal odpovědnost na sebe.
Opoziční smlouva má vytrvat ještě rok. Zeman přijal Klause jako rovnocenného hazardéra: "Klaus není nýmand a já nemám rád, když nýmandi kopou do osobností."
ÚLETY FRACKA MILOŠE
Miloš Zeman rád uráží lidi. Jednotlivce i celé skupiny. "Silná slova z mé strany jsou možná způsobena mou averzí vůči lidem s nižší inteligencí," řekl například. Máme to vykládat jako odzbrojující otevřenost, nebo jako nejhorší příklad nabubřelosti a intelektuálního rasismu?
Miloš Zeman se mnohokrát přihlásil k tomu, že nemá rád novináře: "Dodal bych jen, že pokud jsem označil některé novináře za hnůj, musím se po publikaci těchto kampaní hnoji omluvit." Kdo nemá pisálky v lásce, zatleská. Ale zatleská i tomu, že Zeman bez důkazů obvinil Ivana Brezinu z korupce? Brezinovi se musí Zeman omluvit, stejně jako Miroslavu Mackovi, svému bývalému spolustraníkovi Wagnerovi, Josefu Zieleniecovi… Zemanovy urážky a omluvy by vydaly na samostatný článek.
Premiérovi známí jej charakterizují jako do sebe uzavřeného člověka neschopného přátelství a opravdového citu. Jak s tím však srovnat kapsy vyboulené kaštany, které mu pro štěstí nasbírala malá dcera Kateřina? Jak s tím srovnat sympatické výroky, které Zeman pronesl na adresu těch, kdo se pohoršovali nad jeho nesportovním a ošuntělým vzhledem? "Někteří afričtí náčelníci jsou naopak hodnoceni podle toho, jak jsou tlustí, zejména v lidožroutských kmenech." Lidi, kteří ho hodnotí podle vzhledu, označil slovy: "Musím to opakovat třikrát, jsou to blbci, blbci, blbci." Před volbami v osmadevadesátém však mluvil o státním spiknutí proti sobě. Ještě dřív předával prezidentovi tajemný kufřík svědčící o "policejním státu".
Když se mu loni na podzim nelíbilo, koho Václav Havel jmenoval guvernérem státní banky, sprostě prezidentovi nadával. Bývalý ministr Tomáš Ježek o Zemanovi řekl: "Znám ho jako člověka čestného a pracovitého, který ale lehce sklouzne k tomu, aby zneužil řečnického nadání k demagogii. Domnívám se také, že má špatnou schopnost vybírat si tým lidí kolem sebe." Ukázalo se, že mezi Zemanovými poradci jsou korupčníci, vyděrači, pomlouvači a bezskrupulózní kariéristé. Jeden jeho ministr skončil ve vazbě kvůli podvodům…
SUĎME PŘED SMRTÍ
Miloš Zeman řekl: "Politici se mají hodnotit až po smrti. Proto se vyhýbám hodnocení každého žijícího politika." Patří k jeho osobnosti, že tento závazek mnohokrát porušil, například když Pilipa například nazval nejhloupějším ministrem, prezidenta amatérem a Rumla převlékačem kabátů. Jaký soud vyřkneme o éře Miloše Zemana? Nechme to na něm. "Vím, že za dva roky po mně pes neštěkne a já budu spokojeně žít na Vysočině." Tak pravil premiér.
P. S.: A ta raketa? Popohnal ji Zeman ke hvězdám, nebo srazil do kráteru? Řešení je jednoduché. Neudělal ani to, ani to. Nemohl. Politici nejsou raketovými motory. Jsou členy posádky, nic víc. Naštěstí.
|
Miloš Zeman |
