Starostovi Michaelu Canovovi i poslednímu žijícím příbuznému Jindřichu Šnýdlovi trvalo čtyři roky, než se jim podařilo pamětní desku prosadit. Poprvé hlasovali chrastavští zastupitelé o desce v roce 2008, návrh tehdy smetli ze stolu zástupci KSČM, sociálních demokratů a lidovců. Letos v červnu napotřetí návrh prošel. Proti byl jen Pavel Pěch, nezávislý kandidát za KSČM.
"Dnes je tomu přesně šedesát let, kdy v pět hodin patnáct minut se stala na Pankráci justiční, režimní vražda. Vrahem byl tehdejší režim. Byl popraven nejmladší politický vězeň, který zmizel z povrchu zemského i z paměti lidí," hřímal před zahalenou deskou chrastavský starosta Michael Canov.
Spor o Rudolfa Fuksu rozdělil obyvatele šestitisícové Chrastavy na dva tábory. Ten větší s deskou souhlasil. V tom druhém byli nejhlasitějšími odpůrci bývalý místostarosta Miloslav Pilař (ČSSD) a Pavel Pěch.
Jsem proti všem památníkům, namítá kritik
"Toho mladého kluka je mi líto, ale myslím, že mu nelze dělat žádnou slavobránu. Zběhl z armády a to se trestá na celém světě," řekl před nedávnem Pilař.
"Jsem proti všem pamětním deskám i památníkům z principu. Nemám je rád. Vím, jaké byly problémy před dvaceti lety, když se rozhodovalo, které sundáme a které necháme. Já proti němu nic nemám, podle mě ale nevěděl, co dělá. Kdyby byl nějaký super profesionální agent, kterého honí celá armáda... pak, možná," vysvětlil Pavel Pěch.
Rudolf Fuksa se narodil v roce 1930 v Motyčíně na Kladensku. Po válce se rodina odstěhovala do Chrastavy. V roce 1949 se Rudolf přihlásil do SNB a pak se dostal k Pohraniční stráži. Na vojně byl odsouzen na jeden rok za údajnou drobnou krádež, ale trestu se vyhnul útěkem přes hranice. V Bavorsku byl naverbován CIA, dostal novou totožnost a pistoli. Osm dní po návratu do republiky (19.10.1951) byl zadržen a 8. srpna 1952 popraven.
