Za rozděleného Berlína se areál nacházel v pásmu smrti. V úterý zde bude slavnostně odhalen rozlehlý památník obětem holokaustu.
Celkem 2711 betonových kvádrů různé výšky, pod nimiž se ukrývá "místo informací": čtyři místnosti, které dokumentují osudy konkrétních Židů.
Šedesát let od porážky nacismu má tedy německá metropole centrální místo věnované vzpomínce na šest milionů zavražděných Židů.
Uplynulo sedmnáct let, než se myšlenka postavit památník obětem holokaustu stala skutečností. Vznikal v době, kdy vymírá generace očitých svědků. Na počátku byla publicistika Lea Roshová, vnučka židovského operního pěvce Maxe Garrisona, a historik Eberhard Jäckel a jejich občanská iniciativa, s níž přišli v roce 1987.
Navštívili tehdy jeruzalémský památník Yad Vashem a řekli si - proč nemá něco takového Německo? A pak se již nenechali odradit od svého plánu ani nepřátelskými výpady, ani kritikou.
Symbol německé odpovědnosti existuje
Až v roce 1999 se Spolkový sněm po dvou velkých konkurzech rozhodl pro návrh amerického architekta Petera Eisenmana. A vedle Braniborské brány směrem na Postupimské náměstí začal konečně růst symbol německé odpovědnosti za zločiny nacismu.
Jednoduché to nebylo ani s výstavbou. V říjnu 2003 práce utichly. Rozhořel se totiž spor o podíl chemického koncernu Degussa, který přidal na betonové kvádry Protectosil ochranné prostředky odolné proti graffiti. Degesch, dceřiná společnost Degussy, totiž za války vyráběla smrtící plyn cyklon B pro koncentrační tábory.
Nakonec bylo dílo dotaženo do konce a v úterý bude odstraněn také drátěný plot, který dosud ohrazoval areál.
Reakce se různí. Mnozí vyčítají projektu gigantičnost a přirovnávají jej ke "hřbitovu" či k "hrůze o velikosti fotbalového hřiště". Jiní památník považují za zcela zbytečný.
Holocaust připomínají už koncentrační tábory
"Němci již mají svá autentická místa spojená s řáděním nacistů, jako například Dachau či Buchenwald," podotýká Rafael Seligmann, německožidovský spisovatel. Kriticky se vyjádřili i někteří zástupci Ústřední rady Židů v Německu, podle kterých je dílo příliš abstraktní.
Další kritici památníku vytýkají, že je věnován pouze jedné skupině obětí a zapomíná třeba na Sinti-Romy či na homosexuály, kteří rovněž patřili mezi oběti.
Tvůrci jsou však více než spokojeni a celou diskusi kolem ztvárnění považují pouze za známku toho, že památník plní svůj účel. Zaujal. Nejde pouze o labyrint z betonu, nýbrž také o informační centrum v podzemí.
Zde naleznete nejenom informace o letech 1933 až 1945, ale především prezentaci konkrétních osudů lidí. Ve čtyřech stejně velikých kvadratických místnostech jsou dokumentovány dimenze holokaustu, příběhy patnácti rodin, vypsáno 800 jmen i 200 míst spojených s pronásledováním a vyhlazováním Židů.
Památník obětem holokaustu, který se již za výstavby stal jedním z cílů turistů, a to nejenom z Izraele, je jenom pár kroků od Braniborské brány, parku Tiergarten či Postupimského náměstí. Bude přístupný nonstop a zcela volně, bez oplocení i bez vstupného.
A tak lze počítat s tím, že se mezi sloupy přikutálí míč z nedalekého hřiště nebo že si návštěvníci v létě sednou se zmrzlinou na nízké kvádry, což tvůrce památníku Petera Eisenmana vůbec nepohoršuje, naopak. "Tohle jsem chtěl, vždyť i Židé jsou přece lidé."
