Uvažování památkářů připomíná uvažování oné nepravé matky, kterou soudil Šalamoun. "Raději ať je dítě rozčtvrceno, než aby ho měla ta druhá!" Tedy: lepší je na Malé straně hnijící ruina než rekonstruovaná budova s poněkud prosklenějším průčelím.
Je skoro neuvěřitelné, že tak jednoduchou, alespoň pro normálního člověka, věc musel řešit až ministr.
Nebo prostě památkáři ruku v ruce s úředníky jen čekali na úplatek a místních poměrů neznalá Meda Mládková to nepochopila?