Františku Václavíkovi se podařilo získat od několika institucí peníze na základní opravy a s partou dobrovolníků a několika řemeslníky provedli nezbytné práce, aby byl malebný objekt stojící téměř osamoceně mezi lesy do zimy zabezpečen proti vlivům počasí.
V budoucnu by měla v kostele znít hudba, divadelní představení nebo přednášky o památkách. "Kostel jsme získal v lednu za symbolickou cenu, církev si s ním nevěděla rady. Musel jsem spěchat, protože v únoru se již odevzdávaly žádosti o granty na opravu památek. V budoucnu ale chci všechno převést na občanské sdružení, které je již založené," řekl Václavík ČTK.
Dosud pracuje v pardubické pobočce Národního památkového ústavu, do okolí Polomu jezdil ale již dvě desítky let k přátelům. Ukázalo se, že rychlý postup měl smysl. Václavíkovi se podařilo získat milion korun z havarijního fondu ministerstva kultury, později také asi 130 000 korun od krajského úřadu, obec Trhová Kamenice přispěla 35 000 korunami.
S opravou pomáhají dobrovolníci
"Teď už začínáme dostávat drobnější dary od běžných lidí i z venkova," řekl Václavík. Za pomoci přátel a dobrovolníků byl kostel při několika brigádách vyčištěn od suti a rumu, rozebrala se zničená střecha nad kostelní lodí. Zedníci nově vyzdili záklenky, korunu zdiva, římsu, klenbu u presbytáře, tesaři připravují s využitím částí původních krovů zastřešení alespoň lepenkou.
"Do zimy musíme ještě zasklít okna a chceme se pokusit dočasně zakrýt sakristii a předsíň," uvedl Václavík. V dalším roce čeká sdružení pořízení nové krytiny a postupně i opravy zcela zničeného interiéru, ohradní zdi hřbitova a zvoničky.
Kostelík poslouží umění
Už pod provizorní střechou plánuje sdružení pořádat akce pro veřejnost. "Chceme vytvořit prostor, kde by se daly v chráněném prostředí uskutečňovat projekty hudební, divadelní nebo výtvarné. Také by se tam měly odehrávat památkářsky laděné řemeslné dílny," uvedl Václavík.
Kostelík svaté Kunhuty byl postaven na přelomu 17. a 18. století, krov a střecha pocházejí z roku 1833, kamenná ohradní zeď pak z roku 1896. Tehdy prováděl opravu kostela a areálu Jan Schmoranz, syn známého architekta Františka Schmoranze.
Ten s ohledem na drsné počasí nechal vyměnit původní dřevěná okna za nová ze speciální slitiny, stropy zaklenul cihlovou klenbou do traverz. "Kdyby tam byl původní dřevěný, už by byl kostel dávno spadl. Tou až průmyslovou přestavbou s důrazem na funkčnost a trvanlivost jej vlastně zachránil," řekl Václavík.
