Příběh Alnouqa Hamady, jehož studium na pražském ČVUT hradí česká vláda, je typickým příkladem blízkovýchodní reality, kde člověku dennodenně komplikují život nejen teroristé, ale i politici a úředníci.
Alnouqova "cesta tam a ne zpátky" začala koncem loňského června, kdy se rozhodl, že navštíví Gazu. Po několika letech. "Viděl jsem v televizi reportáž, podle které se u egyptského přechodu do Gazy shromažďují Palestinci," vysvětluje Alnouq telefonicky z Gazy. "Půjčil jsem si od kamaráda peníze a vyrazil," dodává.
Káhira prý po dohodě s Izraelem zamýšlela otevřít pro Palestince z Gazy cestu domů. Nestalo se, a Alnouq proto uvázl na mezinárodním letišti v egyptském Al-Aríši, tedy městě, které leží nedaleko Gazy. A strávil zde stěží uvěřitelných 35 dní, kdy ho živily humanitární organizace, na jejichž matracích také spal...
Důvod? Egyptská (tedy arabská) vláda si nepřeje, aby sousední Palestinci (tedy Arabové) volně cestovali její zemí, takže je převáží z letiště autobusy až k hranici s Gazou. Pokud je přechod uzavřen, musí Palestinci zůstat na letišti. A čekat. Nebo se vrátit do země, odkud přicestovali, ale to Alnouq odmítl. Nakonec se dočkal možnosti vstoupit do Gazy, kde pak prožil několik šťastných týdnů s rodinou. Byl začátek srpna.
Arabští bratři? Odtud potud
Gaza patří k nejproblematičtějším územím i na notoricky neklidném Blízkém východě. Enklávu mezi Egyptem a Izraelem od loňského června ovládají radikálové z Hamasu. Extremisté bombardují Izrael, ale hrozí i Egyptu: proto přísné kontroly na hranicích.
Pokud Izrael zváží, že je nutné Gazu izolovat, stane se. I za cenu toho, že Palestincům dojdou léky, potraviny a cigarety. A jeden ze studentů ČVUT bude mít problémy začít poslední semestr svého studia v daleké Praze.
"Chybí tu benzin, vyšponované jsou i ceny potravin," říká Alnouq z Gazy, kde prý motorizované ambulance vystřídaly zvířecí povozy. Alnouq je u rodičů spokojen, ale shánět potraviny je prý "stále těžší". "Je jistě možné, že naše nařízení komplikuje život i těm, kteří se na teroru nepodílejí. Izrael ale ochranu životů svých občanů považuje za důležitou," říká izraelský diplomat, který si nepřál být jmenován.
A lze se tedy z izolované Gazy vůbec dostat? Seznam osob, které mohou opustit pásmo, sestavují Palestinci ze Západního břehu Jordánu. Ten ovládá umírněné hnutí Fatah, které loni s Hamasem prohrálo souboj o moc v Gaze. O lidech z pásma Gazy tak rozhodují úřady znepřáteleného tábora. Jako kdyby před desítkami let o cestách východoněmeckých občanů do zahraničí rozhodovala západoněmecká vláda.
Úředníci Fatahu navíc jsou – na rozdíl od německých kolegů – mnohem přístupnější korupci. K získání místa na seznamu je však třeba nejen peněz, ale i mocenských pák. Aby těch komplikací nebylo málo, konečné slovo mají Izraelci, kteří seznamy schvalují.
Dvanáct dní s úředníky a na mrazu
Alnouq se na seznam neprobojoval. "Byl jsem zoufalý a zvažoval jsem, že školy nechám," vzpomíná student, který se prý politikou nezabývá a "ani kameny (rozuměj na izraelské vojáky – pozn. red.) neházel".
Pak přišel 23. leden, kdy ozbrojenci náložemi a buldozery vytvořili mezi Egyptem a Gazou cosi jako improvizované přechody. Samozřejmě nelegální. Nadšení Palestinci se k sousedům vydali skoupit vše, co jim nadšení egyptští obchodníci za notně přemrštěné ceny nabídli.
Káhirská vláda pod tlakem muslimské veřejnosti nechala Palestince nějaký ten den nakupovat. Nikoliv ale cestovat, což brzy poznal Alnouq, který ucítil šanci a vydal se na pouť do Evropy. Egyptští policisté ho zadrželi před letištěm v Al-Aríši stejně jako ostatní Palestince, kteří měli podobný nápad.
Egypťané Alnouqa nepustili do Evropy přesto, že měl podle svých slov ještě platné potvrzení o dlouhodobém pobytu v Česku. "Egypťané chtěli jen nějaké potvrzení, že mám kam odletět, že mě v Česku přijmou – to jsem ale od českých úřadů nedostal," říká student.
Pražští diplomaté ovšem tvrdí, že i kdyby nějaké potvrzení pro egyptské policisty obdržel, stejně by mu nepomohlo. Podle jejich informací by mu k cestě přes egyptské úředníky pomohl jen evropský pas. Student se přesto nevzdával a pokusil se o nemožné: přesvědčit úředníky, že do Prahy prostě musí.
"Bylo to nejtěžších dvanáct dnů mého života: spal jsem před úřadem na zemi, místo polštáře kámen. A ta hrozná zima," říká Alnouq, který se nakonec musel vrátit do Gazy. Bylo to na začátku na Blízký východ mimořádně studeného února.
Šťastný konec? Snad ano
Celý příběh zřejmě skončí dobře. A to i proto, že Alnouq dostudovat opravdu chce, což osvědčil i tím, kolik lidí v Česku zmobilizoval on i jeho zastánci.
Jinak vstřícný děkanát jeho fakulty má z dotazů na Alnouqa už zjevně lehkou hrůzu. Proti nejsou ani čeští diplomaté. "Žádost podal a nevidím důvod, proč jí nevyhovět," míní Jiří Beneš z ministerstva zahraničí.
Také izraelští diplomaté naznačují, že proti Hamadově cestě do Prahy nic nemají. Stačí tedy se jen dostat na seznam, dočkat se otevřeného přechodu a peníze českých poplatníků pomohou jednomu Palestinci k lepšímu životu. Blízkovýchodní realitě navzdory.
