"Věděl jsem, že po nich bude poptávka," tvrdí podnikatel. "Nenávistná reakce kvůli útoku na proroka Mohameda se dala očekávat." Ihned proto objednal stovku "těžce sehnatelných" dánských a norských vlajek.
Skutečnost ale zdaleka předčila jeho očekávání. Lidé si vlajky (za 11 eur za kus) kupovali jako na běžícím pásu. Dajja proto kontaktoval továrnu kvůli objednávce na další kusy. "Osobně nezastávám žádný politický názor. Je to vše jen o obchodu," říká lakonicky.
Ne všichni Palestinci jsou ale ochotni zaplatit za vlajku nemalé peníze. "Je pravdou, že řada lidí si je raději nakreslí na kus papíru a ten potom spálí," přiznává obchodník. Zároveň ale vyzývá spoluobčany, aby svůj hněv neobraceli vůči všem Dánům. "Palestinskému lidu dříve hodně pomohli," dodává.
Pálení vlajek je rituál
Pálení vlajek nepřátelských států je mezi muslimy součástí koloritu. Častokrát je k vidění na masových demonstracích v Íránu či Sýrii. Nejinak tomu je i u Palestinců, kde však dosud jednoznačně vedly izraelské státní symboly.
S nedostatkem vlajek měli v Gaze potíže už loni. Tehdy ale šlo o desetitisíce palestinských vlajek, které tamní samospráva objednala po odsunu židovských osadníků. Místní továrna stíhala vyrobit "jen" 3000 kusů denně.
