Palestinci se v Libanonu stali vzdálenými příbuznými, kteří se na návštěvě zdrželi až příliš dlouho.
Jen několik kilometrů od smutně proslulého utečeneckého tábora Nahr Bárid, o který nyní bojují radikálové z Fatah al-Islámu a libanonští vojáci, leží jiné palestinské sídliště. Právě do tábora Bedáví zamířilo až 15 tisíc lidí z Nahr Báridu.
Čerství uprchlíci z utečeneckého tábora se v Bedáví ubytovali u příbuzných, ti méně šťastní ve školách a na chodbách. Ať již spí a jedí kdekoliv, s jejich příchodem se počet obyvatel Bedáví zhruba zdvojnásobil.
"Nemají nic, snažíme se jim dodat jídlo i kuchyňské a hygienické potřeby,“ vysvětluje Alain Robyns z evropské humanitární organizace Echo, která na místě operuje. "Chystáme se jim ale poskytnout i psychologickou pomoc, nejčastěji se jedná o projevy hysterie,“ říká Robyns.
Napětí mezi Palestinci v ostatních táborech roste. "Situaci v Nahr Báridu už nevidíme jen jako střet Fatah al-Islámu a libanonských vojáků, cílem jsou i palestinští civilisté,“ tvrdí pro média Abú Mahmúd Husajb, šéf samosprávy v Bedáví.
"Pokud armáda vstoupí i do našeho tábora, nastane masakr. Vojáci nebudou schopni rozlišit, kdo je, či není radikál,“ říká palestinský předák, podle kterého obyvatelé Bedáví vyhnali muže z Fatah al-Islámu sympatizující s Al-Kajdou již před několika měsíci. "Nejsou to Palestinci, neměli tu co pohledávat,“ dodává Husajb.
Násilí se čekalo
Jako libovolný blízkovýchodní konflikt, tak i boj o tábor Nahr Bárid není prostým soubojem dvou stran. Podle diplomatických zdrojů v Bejrútu věděly evropské rozvědky, a tedy i nynější prozápadní libanonská vláda, již loni v listopadu, že do Nahr Báridu pronikly na dvě stovky teroristů, často z Iráku, ale i Jemenu, Bangladéše a snad Čečenska.
V táboře, který kdysi patřil k nejméně problematickým, se jejich počet záhy zdvojnásobil. V řadách Fatah al-Islámu navíc zřejmě nebyli žádní Libanonci, nedominovali zde podle všeho ani palestinští uprchlíci.
Výbuch násilí v Nahr Báridu byl snadno předvídatelný již proto, že libanonská armáda začala s jeho důslednou ostrahou již v únoru, krátce poté, co islamisté udeřili v křesťanských čtvrtích Bejrútu.
Otázkou je, jakou roli sehráli při rozmachu Fatah al-Islámu palestinští uprchlíci. Řada z nich se k hnutí připojila, ať již z ideologických, či finančních důvodů. Jiní je odmítali, ačkoliv takový postoj lze jen těžko veřejně zastávat v táborech ovládaných gangy a radikály - podle dohod sem libanonská policie nesmí.
Kdo je tedy viníkem nepokojů? Palestinci, z nichž se někteří přidali k radikálům i proto, že jim libanonské úřady dlouhodobě znemožňují pracovat a žít mimo tábory? Nebo bejrútská vláda, která se snaží udržet mír i reformní kurz za cenu úzkostlivého udržování mocenské rovnováhy mezi sunnity, šíity a křesťany, již by vstup sunnitských Palestinců do politického života rozmetal?
Ovlivňuje Fatah al-Islám syrská rozvědka, na což by přísahala nejen libanonská vláda, ale i mnozí cizí diplomaté v Bejrútu? Nebo ještě někdo jiný?
Libanon zůstává dějištěm politických her a palestinští uprchlíci se jich musí stejně jako bejrútská vláda chtě nechtě účastnit. "Co děláme? Zmírňujeme napětí a škody,“ konstatuje jeden z evropských diplomatů v Bejrútu, který si nepřál být jmenován.
