Je to tak, od zářijových útoků na Spojené státy se svět bude dívat jinak i na sebevražedné běsnění v Izraeli. Na činy militantních Palestinců se už nebude pohlížet jen jako na odporné a přitom nevyhnutelné regionální specifikum izraelsko-palestinského konfliktu, které se týká pouze této oblasti, ale jako na něco, co se týká nás všech.
Jestliže USA vedou válečnou operaci proti teroristům a těm, kdo je ukrývají v Afghánistánu, dostává i boj proti teroru v Izraeli jinou dimenzi. Obé tu má mnoho paralel. Berme to tak, že víkendové atentáty jsou jakýmsi pokračováním atentátů zářijových. Události v USA i v Izraeli jsou si totiž v mnohém podobné.
Nejde ani v nejmenším o regulérní boj. Sebevražední útočníci vedou úder bez jakéhokoli varování a slitování, tam, kde je největší koncentrace civilistů.
Je to ta nejbrutálnější a nejodpudivější forma projevu nepřátelství. Toto není jen útok na Izrael, ale na lidskou civilizaci a na lidské hodnoty. Nemá to žádné ospravedlnění.
Je to prekérní situace pro Izrael, který musí vymyslet, jak si s tím poradit a přitom zachovat chladnou hlavu, ale hlavně pro palestinskou samosprávu Jásira Arafata.
Z jejího území byly údery vedeny.
Pokud v příštích dnech a týdnech zásadně nezmění přístup, neprokáže, že učinila dost, aby zastavila teroristy z militantních islámských organizací, rozbila jejich síť a vedla je k trestní odpovědnosti, pak bude riskovat, že nakonec skončí na stejné platformě jako nyní Taliban, který v Afghánistánu trpěl Usámu bin Ládina.
