Do rozlehlé budovy ve středu dorazila první vlna lidí rozkastovaných podle pestrých kartiček na krku, klopě či opasku. Barva na první pohled určí, zda je někdo člen politické delegace, organizátor, člen ochranky, číšník z kavárny či novinář. Cvičené oko navíc pozná, z jaké země majitel kartičky přijel.
A protože tato visačka také vymezuje, kdo kam smí, zasmušilí členové ochranek u dveří se dívají především po nich, obličeje nejsou tak důležité.
Horní patra byla ve středu ještě poloprázdná. Stoly připravené na občerstvení byly prostřeny, leč prázdné, a chodbami se proplétaly pouze skupinky mužů a žen v modrých sakách, organizátoři, vojáci různých armád, případně pyrotechnici v černých kombinézách a pobledlí členové delegací horečně dolaďující jednání summitu.
Včera dorazili především novináři - na summit se jich akreditovalo několik tisíc a v přízemí centra jste tak mohli zaslechnout babylonskou směsici desítek jazyků a zahlédnout všechny novinářsko-summitové typy: ostřílené padesátníky, které nic nepřekvapí, smutné žurnalistky vláčející hory papírů a neustále opakující, že tentokrát se to opravdu nestihne, a k smrti unuděné kameramany, kteří si stěžují, že nyní se prostě nedá točit vůbec nic. Vše začne naostro až ve čtvrtek.
