Taliban během své vlády teroru v údolí Svát v letech 2007 až 2009 prohlásilo lyžování za neislámské. V posledních letech se ale bezpečnostní situace v oblasti zlepšila, což umožnilo návrat lyžařů do střediska Malam Džabba v pohoří Hindúkuš, napsala agentura Reuters.
Místní nazývají údolí Svát „pákistánským Švýcarskem“, v lednu se tam dokonce konají mezinárodní lyžařské závody. Jinak ale vše nasvědčuje tomu, že jsou návštěvníci na území Pákistánu. Na každém kroku jsou kontrolní stanoviště a ozbrojení policisté, alkohol je zakázán a místo švýcarského sýra raclette se podává čočka na kari.
Šaukat, který cestou do Malam Džabby urazil 600 kilometrů autobusem po děravých horských silnicích, patří k nové vlně domácích turistů. Ti využívají situace, kdy se zlepšily bezpečnostní podmínky, střední třída prosperuje a sociální sítě odhalují Pákistáncům části země, o nichž dosud netušili, že existují.
Pro Pákistánce je také podstatně snazší cestovat po své vlastní zemi, než si vyrazit na dovolenou do zahraničí. Pákistán na jedné straně sousedí s válkou zmítaným Afghánistánem, na druhé straně se svým úhlavním nepřítelem Indií. Spojené státy a mnohé evropské země navíc zpřísnily pro Pákistánce v rámci své bezpečnostní politiky vízové podmínky.
Sedmadvacetiletá Saira Alíová začala objevovat svou vlast, když jí Spojené státy odmítly dát vízum. „Kdyby mi vízum udělili, nikdy bych nepoznala Pákistán,“ tvrdí Alíová, která své snímky z cest zveřejňuje na Instagramu.
K rostoucímu počtu domácích turistů v dvousetmilionovém Pákistánu přispívá i fakt, že se zvýšil počet lidí vlastnících auto a že se podařilo vyasfaltovat mnoho silnic, což výrazně zkrátilo dobu cestování do odlehlých prázdninových destinací.
Majitelé hotelů prohlašují, že stávající izolovanost Pákistánu je pro jejich podnikání požehnáním. Loni v létě někteří návštěvníci chladnějších severních oblastí země přespávali v autech, protože levnější penziony byly plné, uvádějí turističtí průvodci.
Hotelů rychle přibývá
Nové penziony teď vyrůstají i podél silnic vedoucích do hor na severu Pákistánu, které byly do 70. let zastávkou cestovatelů beatnické generace na stezce vedoucí z Evropy do Indie a Nepálu.
U nejvýznamnějšího města údolí Svát - Mingory, kde dříve bojovníci Talibanu věšeli své odpůrce na sloupy elektrického vedení - jeden z podnikatelů staví třináctipatrový hotel s 60 pokoji a malou zoo. Výstavba má přijít na 1,5 milionu dolarů (přes 38 milionů Kč). „V budoucnu bude Svát prosperovat, bezpečnostní situace je zde nyní velmi dobrá,“ říká Chán, který sedí vedle klece se dvěma opicemi.
Islámští radikálové ztratili hodně území, ale hnutí Taliban a další, včetně Islámského státu, stále čas od času provedou velký pumový atentát. Nedávná série útoků po celém Pákistánu si vyžádala asi stovku obětí.
Před teroristickými útoky ve Spojených státech z 11. září 2001 představovali většinu turistů v Pákistánu cizinci. V současnosti ale západní velvyslanectví své občany před cestami do většiny pákistánských oblastí odrazují.
Skutečný rozsah domácí turistiky je v Pákistánu těžké posoudit, protože vláda v roce 2011 rozpustila federální ministerstvo cestovního ruchu a celostátní data nejsou v podstatě dostupná. V severopákistánské oblasti Gilgit-Baltistán, která je domovem druhé nejvyšší hory světa K2, počet pákistánských turistů loni vzrostl na téměř 700 000 z 250 000 v roce 2014. Zahraniční turisté představovali méně než dvě procenta všech návštěvníků, sdělil turistický úřad oblasti.
„Vzhledem k většímu počtu domácích turistů nepociťujeme negativní dopady toho, že k nám cizinci nejezdí,“ říká Siradž Ulmulk, majitel hotelu v oblasti Čitrál sousedící s údolím Svát.
Bývalý technik Akbar Alí se do lyžařského střediska Malam Džabba vrátil poprvé od roku 2010. Sedmašedesátiletý muž, oblečený do tradičního bílého oděvu šalvár kamíz, říká, že už nedoufal, že si ještě někdy zalyžuje. „Jsem nesmírně šťastný,“ dodal, když se obouval do lyžařských bot a hleděl směrem ke sjezdovce.
