Svým slovníkem nás "ohromil" naposledy minulý týden. To když jej tento list vyzval ke komentáři k rozhovoru s bývalým detektivem Janem Kubicem. To byla smršť!
"Pan Kubice by měl zalézt někam hodně hluboko pod zem a nemluvit. Brutálním způsobem ovlivnil výsledek voleb v roce 2006. Je mi z něj ještě teď na zvracení. Je hanba o člověku, jako je Kubice, vůbec hovořit a divím se novinám, že se ještě dnes takovým společenským hnisem, jakým je Kubice, zabývají." Konec citátu.
Vypadá to, že Paroubkova nenávist je nekonečná. Už přes dva roky nedokáže zachovat klid, má-li mluvit o Kubicem, člověku, jenž před volbami promluvil o prorůstání mafiánů do politického prostředí a o zásazích vládní ČSSD do vyšetřování.
Ten, jenž je dnes "společenským hnisem", schytal v minulosti od Paroubka i jiná označení.
"Pan Kubice ve spojení s ODS vstoupil do předvolební kampaně. Je to lhář, křivopřísežník a hnusný člověk," pravil koncem května 2006.
Těžkým kalibrem později mířil i jiným směrem – na dva přeběhlíky z ČSSD, kteří v lednu 2007 pomohli na svět Topolánkově vládě. Na Miloše Melčáka a Michala Pohanku. To oni byli v Paroubkově podání "kreatury" a "zrádci".
"Myslím, že jsou to ještě slušná slova, kterým oni rozumějí," vysvětloval.
Jiří Paroubek je vůdce a chce vítězit. Prohry snáší špatně. Do dějin už vstoupil jeho hysterický projev po nevyhraných volbách 2006, které přirovnal ke komunistickému puči 1948.
Pozoruhodné však je, že slovní kanonádu spouští nejen při porážce, ale i před rozhodujícím zápasem (těsně před volbami 2006 na adresu ODS: "Ta politická pakáž se neumí ani chovat.") nebo dokonce ve chvílích vítězství (po triumfu v letošních krajských volbách: "Jenom politicky stupidní člověk by volil proti ČSSD.").
Proč to tedy dělá? Jedno vysvětlení nabízí čtenář Jan Maryško: silná slova Paroubek pochytil od pražské podnikatelské "elity", s níž je v čilém kontaktu. No, možné to je.
Ale připusťme ještě jednu variantu. Třeba ty své hnisy, pakáže a kreatury nemyslí zcela vážně. Třeba tak jen dělá radost své ženě Petře. Loni se totiž svěřila, že jí na Paroubkovi imponuje právě jeho mluva:
"Má úžasný smysl pro humor. Osobně se mi třeba líbí, že používá taková staropražská slova, která já jako Slovenka neznám. Třeba o někom řekne, že je mrťafa, a já se začnu strašně smát."
Kdo je v Paroubkově podání oním mrťafou, nevíme. Ale kamarád to asi nebude. Aspoň podle slovníku. "Mrťafa označuje člověka v rozkladu, naprosto bezvýznamného, obvykle malého."
