Podle obžaloby nyní pětasedmdesátiletý Vlačiha v prosinci 1951 střelil do obličeje ze čtyřiceti centimetrů vězně Jaroslava Lukeše. Ten se spolu s dalším mužem pokusil o útěk z vězeňského tábora v Horním Žďáru na Karlovarsku.
"Lukeš přitom ležel na zemi. Při útěku ho totiž už jedna kulka zasáhla do hrudníku," upřesnila žalobkyně Irena Kondrová.
Lukeš výstřel do obličeje přežil, i když má ochrnutou polovinu obličeje a přišel o zuby. V nemocnici ležel téměř tři měsíce.
Kauzu už projednával v roce 1997 karlovarský okresní soud a Vlačihu potrestal třemi roky vězení za ublížení na zdraví a zneužití pravomoci veřejného činitele. V odvolacím řízení pak krajský soud nařídil nový proces.
Vlačiha nikdy nepřiznal, že by uprchlíka zblízka střelil do obličeje. "Vystřílel jsem celý zásobník na siluety dvou prchajících vězňů. Z pouzdra jsem pak vydal další zásobník, ale nešel zarazit do pistole. Měl jsem závadu a už jsem nemohl dál střílet. Vůbec jsem neřekl, že toho vězně dorazím," vypověděl už dříve Vlačiha, kterému hrozil trest od deseti do patnácti let vězení.
| CHYBY V PROCESU: - Vyšetřovatel v roce 1995 obvinil Vlačihu ze zneužití pravomoci veřejného činitele a ublížení na zdraví. Tyto skutky byly již promlčené. Správně ho měl obvinit z pokusu o vraždu. - Stejné chyby se dopustil okresní žalobce při podání obžaloby u soudu. - Okresní soud poslal Vlačihu na tři roky do vězení za promlčené trestné činy. Správně měl přijít na to, že dozorce má být souzen za pokus o vraždu, a projednávání kauzy postoupit k vyššímu soudu. - Žalobce s verdiktem okresního soudu souhlasil. Tím zanikla možnost potrestat bývalého dozorce přísněji. Proti rozsudku se odvolal jen Vlačiha. Listina základních lidských práv a svobod však nedovoluje, aby obžalovaný, který nesouhlasí s potrestáním, byl odvolacím soudem potrestán přísněji. Tím proces nakročil do slepé uličky. - Plzeňskému krajskému soudu, u něhož byl Vlačiha už správně žalován za pokus o vraždu, nezbylo nic jiného, než zastavit trestní stíhání. Za pokus vraždu, který sice nebyl promlčen, nemohl Vlačihu soudit, jelikož by ho čekal přísnější trest. A trestné činy, za které bývalého dozorce chybně potrestal karlovarský okresní soud, naopak promlčené byly. |
Jaroslav Lukeš byl výsledkem procesu zdrcen. "Po padesáti letech od zločinu to skončí takovouto fraškou. To žijeme v demokratickém a právní státě?" zlobil se pětasedmdesátiletý muž, který strávil po roce 1948 téměř jedenáct let v komunistických vězeňských lágrech.
Lukeš před soudem podrobně popsal okamžiky, které má i po tolika letech jasně zapsány v paměti.
"Když jsem běželi od tábora přes pole, něco mi projelo zezadu tělem. Ještě jsem chvíli běžel, ale pak jsem upadl. Vzepřel jsem se o lokty a uviděl jsem hlaveň pistole. Kulka mi projela tváří. Byl jsem při smyslech. A pohnul jsem se. On řekl, že se ještě hýbu a že mne dorazí. To už byl kolem mne hlouček bachařů. Někdo z nich řekl: Ne, to by byla prasečina," vzpomínal nyní pětasedmdesátiletý Lukeš. V Jáchymově si odpykával čtrnáct let za útěk z armády a pokus o útěk do ciziny.
"V roce 1948 jsem byl na vojně a vystupoval jsem proti komunistům. Když bylo jasné, že na to doplatím. Rozhodl jsem se utéci za hranice. Ale někdo mne udal, a proto mne chytili," řekl Lukeš.
Krajská státní zástupkyně Irena Kondrová sice podala stížnost proti verdiktu, ale na otázku, zda se dá ještě zvrátit patový stav, jen krčila rameny.
"Počkám si na písemné odůvodnění usnesení a pak se rozhodnu, co udělám," řekla žalobkyně, která neskrývala nespokojenost nad předešlou prací žalobce a vyšetřovatele z Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu.
