"Skákali jsme v noci, kamarád zůstal viset na stromě a zlomil si nohu. Nesl jsem ho několik kilometrů na zádech. Museli jsme ho pak ale nechat v jedné chalupě a už nikdy jsem ho neviděl, domů se nevrátil," popsal ústecký veterán Kubarič dramatické chvíle svého výsadku.
Pak z gauče ve svém bytě vytáhl "svědka události" - velké plátno hedvábné látky. Byla to část padáku, který roku 1944 vyfasoval v ukrajinském Kyjevě, když se jako voják československé zahraniční brigády přihlásil do školy výsadkářů.
"Sami jsme si ten padák skládali a museli jsme být pečliví. Stačilo trochu zamotat šňůry a neštěstí bylo hotové," poznamenal.
Před ostrým výsadkem na Slovensku absolvoval pouhých pět seskoků z letadla. S napětím očekával termín výsadku. Letadlo kroužilo nad místem seskoku, ale kvůli mlze se muselo vrátit. Teprve napodruhé to vyšlo. Po doskoku si padák každý vzal s sebou, aby nezůstaly stopy.
Místo navíc už brzy po seskoku začali prohledávat němečtí vojáci. Kubaričovi výsadkáři je sledovali ukrytí v nedalekém lese. Tam se Němci kvůli partyzánům neodvážili.
"Někteří tahali ten padák pořád s sebou, dobře hřál, když se do něho zabalili. Já ho zakopal poblíž vesnice Německá Poruba na východním Slovensku. Říkal jsem si, že se pro něj po válce vrátím. Že z toho hedvábí půjdou ušít pěkné košile," komentoval válečný veterán osud padáku.
Bylo to bláhové přání. Výsadkáři v týlu nepřítele měli malou šanci na přežití. A Kubarič, jenž se přidal ke slovenským partyzánům, měl několikrát k smrti hodně blízko. Po osvobození v létě 1945 se ale do Německé Poruby vydal a padák vykopal.
"Nikdy jsem si z něho žádnou košili neušil. Jen jsem ho rozpáral, půlku schoval a půlkou přikrývám auto v garáži," dokončil příběh. Padák se stane součástí vojenských sbírek a bude v expozici nového muzea ilustrovat dramatické dějiny druhé světové války.
