Policii postihly všechny myslitelné aféry a zločiny, aniž by nastala nějaká očista.
Naopak: policie se zakuklila a z kukly se líhl stát ve státě. To nejhorší, co se může policii stát, je proměna v tajuplnou bandu, z níž tu a tam dýchne zločin.
Prozkoumat je třeba i vztah policie a politiky. Jsou pochyby, je-li policie dost nezávislá. Případů s politickým zápachem má dost. Ani aféra Kořistka nemůže usnout.
Místo stoupající profesionality stoupá v policii hrubost a nadutá arogance. Policie se ráda prezentuje po zuby ozbrojenými těžkooděnci, kteří omylem přepadají nevinné lidi, ale měla by se prezentovat zdvořilými ochránci občanů.
Po politickém pádu Koláře musí následovat věrohodné vyšetření a potrestání všech policejních temnot, nejen té poslední z Černošic. Rozhrabaných zločinů policistů je hodně, ukončených případů málo. Po tomto úklidu musí přijít reforma, modernizace, ozdravění či jak to nazvat.
Odvolání vedoucích funkcionářů policie může mít tento význam: vláda sáhla po efektním a řízném kroku, aby se zalíbila. Zahrozí, vyhodí pár figur a pojede se dál. Nebo udělá jiný krok: policejní podsvětí rozhrabe a vyčistí. Před veřejnost postaví nový program a věrohodné muže.
Paroubek zatím provedl to první. Potlesk čekat nemůže, udělal něco naprosto samozřejmého, co měl udělat už jeho předchůdce. Je myslitelné, aby po tom všem policejní generalita zůstala?
Pokud chce premiér získat pověst řízného a ostrého šéfa, musí podniknout další kroky. Hrábnout směle pod policejní pokličku, nelítostně vymýtit zápach policejních zločinů a najít lidi, kteří policii obrodí.
To je ovšem mnohem namáhavější než pro efekt srazit z křesla pár postav, které na tom křesle už dávno neměly být.
