Pacientům je třeba naslouchat, říkají v hospici

Rajhrad u Brna - Ještě v osm hodin ráno je Dům léčby bolesti v Rajhradě ponořen do ticha. Jeho pacienti spí. Den pro ně začne, až se probudí. Žádné vstávaní v šest hodin ráno, žádné vyhánění z postele a uspěchané zdravotní sestry s teploměry. Čas zde plyne jakoby pomaleji a zdravotníci, ačkoliv mají mnoho práce, jsou daleko usměvavější než v běžných nemocničních zařízeních. Jsou to totiž oni, kdo se přizpůsobují nemocnému, jeho přáním a někdy i rozmarům. Je to snad právě proto, že do hospice většina lidí přichází s nevyléčitelnou chorobou a zdejší zaměstnanci se jim snaží jejich dny ulehčit.

Každému sestaví plán péče, jehož součástí je nabídka tišících léků při velkých bolestech. Mohou jim ovšem nabídnout také naději, že se po stabilizaci zdravotního stavu pacient vrátí domů. "Neslibujeme našim pacientům zázraky, zaručujeme jim ale to, že nebudou trpět nesnesitelnou bolestí a že si na ně a jejich rodinu uděláme kdykoliv čas," říká ředitel hospicu Zdeněk Bystřický. "Zařízení slouží lidem každého věku, najde se zde místo pro starce i děti, u nichž se musí určit způsob tišení jejich bolesti," říká lékařka Jitka Havlíčková. Po ranní hygieně a snídani začíná vizita, při které lékaři zkontrolují všechny pacienty, přeptají se na jejich problémy a případně změní léky. Pak už má každý svůj vlastní program. Někteří pacienti poslouchají rádio, jiní celý den prospí. Pokud jsou v lepší zdravotní kondici, mohou chodit či sledovat televizi ve společenské místnosti nebo si povídat se svými příbuznými či dobrovolníky. O víkendu, když dostanou propustku, se navíc mnozí podívají domů.

DŮM LÉČBY BOLESTI
S HOSPICEM SVATÉHO JOSEFA

Vznikl z iniciativy pracovníků České katolické charity, která zahájila svou činnost hned po listopadu 1989. Jednou z jejích prvních aktivit byla péče o nemocné v domácím prostředí. Na ni navázal v roce 1994 projekt Domu léčby bolesti s hospicem svatého Josefa. Diecézní charita Brno začala budovat toto zařízení na pozemku kláštěra sester Těšitelek Božského Srdce Ježíšova v Rajhradě u Brna v roce 1995. Za minulého režimu budovy sloužily vojenským účelům. První dotaci na tento projekt dostala v září 1995 od ministerstva zdravotnictví. Stavba byla slavnostně zahájena 9. září. V prosinci 1998, poté co byla dokončena také přístavba kaple, se začalo s výstavbou kuchyně, která by měla sloužit nejen hospici, ale i lidem z okolí.

HOSPIC
Původně útulek na těžké cestě do Svaté země, kde byly poutníkům umyty nohy, byli nakrmeni a bylo jim poskytnuto přístřeší, než se zotaví ze strastí putování. Dům léčby bolesti s hospicem svatého Josefa je nestátní církevní zdravotnické zařízení. Kdo chce hospicu finančně pomoci, může tak učinit na příspěvkové konto u Komerční banky Brno-město, číslo účtu: 27-0483090257/0100 , adresa: Dům léčby bolesti s hospicem svatého Josefa, Jiráskova 47, 664 61 Rajhrad u Brna.

Oceňují pozornost
Starší pacienti, kteří mají jen svého životního partnera, většinou i přes víkend zůstávají v hospici. Mezi nimi i sedmašedesátiletý Václav Valla, kterého přivezli do hospicu před týdnem z nemocnice. Má rakovinu, a tak je zesláblý. Se svojí diagnózou se smířil již dávno, a když ho manželka přesvědčuje, že se vše může ještě změnit, řekne jí jen, že má málo informací. "Vždycky jí říkám, že vím víc než ona. Zpočátku to bylo samozřejmě těžké, zažil jsem i chvíle zoufalství, ale nakonec jsem se s tím faktem vyrovnal. Hospic je pro mě to nejlepší, protože kdybych třeba spadl, žena už by se mnou nemohla hnout. Tady se o mě postarají nejlépe," říká Václav Valla. Stejně jako předchozí dny přes den poslouchá rádio, prochází hospicem nebo si sedne k oknu a pozoruje střechy rajhradských domů. "Je tu krásné ticho," říká Valla. Víkend bude v hospici trávit také Jana Mouková, která je zde první týden a její spolubydlící Zdeňka Kučerová, ta je v Rajhradě již několik měsíců. Obě mají za sebou zkušenost z nemocnice a obě tvrdí, že se nedá s hospicovou péčí srovnat. "Já mám jen kašovitou stravu, takže si moc nepochutnám, ale když vám to jídlo přinesou s usměvavou tváří, hned se člověku jí lépe. A když vám navíc po čase piškotů a pudinků přinesou zdejší sestřičky kousek namazaného chleba, je to pro mě nekonečný zážitek," říká s nadsázkou osmdesátiletá Jana Mouková. Se sousedkou Zdeňkou Kučerovou vychází dobře, a i když jsou obě, jak říká Mouková, nahluchlé, mají si co povídat. "Bez hodných sester, které jsou ochotné na zavolání přijít, by však pobyt v hospici nemohl být příjemný. Jsou úplně jiné než sestry v nemocnici, jsou mnohem příjemnější. V nemocnici nestála za nic ani strava. Lékaři s člověkem promluvili jen výjimečně a některé sestry se na pacienta ani nepodívaly," nemůže si hospicovou péči vynachválit Zdeňka Kučerová.

Sestra i civilkář
Na sestrách a jejich přístupu k pacientům záleží hospicová péče především. Proto si každá ještě před nástupem projde speciálním kursem, aby se nejen naučila o nevyléčitelně nemocného starat, ale také s ním třeba promluvit, vyslechnout ho a utěšit. "Každý z nás musí umět nemocného chápat v jeho nemoci, samotě a bolesti. Nesmí se nechat odradit nejrůznějšími rozmary nemocného, který má na ně právo," říká třiačtyřicetiletý zdravotní sestra Svatava Kuglerová. Samy sestry s těmito zásadami musí počítat. "Práce, která se tu dělá, je v mnohém klidnější než v nemocnici. Práci s dlouhodobě nemocnými ale nelze jako v nemocnici opustit zavřením dveří. Tady se musí člověk naučit mít pacienty rád, jsou tu mnohdy celé měsíce, a když jste s někým tak dlouho, neubráníte se. Zároveň se proti přílišným citům musí umět každý z nás obrnit, někdy se to ale ani zdravotníkovi nepodaří a vytvoří si k pacientovi vztah. Pak jeho smrt oplakáváte stejně jako smrt nejbližšího člověka," říká Kuglerová. Sestry ale nejsou na všechno samy. Celý den jim pomáhají chlapci na civilní službě. Převlékají postele, myjí nádobí, roznáší jídlo, přebalují pacienty. Neobejde se bez nich koupání pacienta i přesouvání jakýchkoliv těžkých břemen. Pro ně je ale služba pacientům mnohem těžší než pro zdravotní sestry. "Sestřičky, které tady vydrží, to mají už nějak v krvi. Já osobně, až za pár měsíců skončím, budu rád. Na umírání jsem si nezvykl," míní Tomáš Letavka, který má před sebou ještě třináct měsíců práce v hospici.

Dobrovolníci
Od března pomáhá v hospicu osm dobrovolnic, které s pacienty tráví volný čas, čtou jim knihy a časopisy, hovoří s nimi a doprovází je na procházkách. "Nejsou zde na fyzickou práci, jsou pro naše pacienty lidským přínosem. Přináší zábavu, pochopení, rozptýlení, prostě zapomenutí na nemoc," konstatuje sociální pracovnice Marie Přidalová. Pacienti si podle ní na své dobrovolníky, kteří jim zpříjemňují den, zvykli. "Nejsou to jen oni, ale i rodiny nemocných. Někteří nemohou své nemocné navštěvovat tak často, proto pomoc dobrovolníků vítají," dodává Přidalová.

Pacienti rajhradského hospice tráví čas různě


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Nejlepší videa na Revue