Střelec byl podle dostupných informací nespokojen s operací kyčlí. Případ zavražděného lékaře okamžitě vyvolal širší debatu: Jsou lékaři a sestry dostatečně chráněni před agresivitou pacientů? A nejsou naopak někteří pacienti agresivní proto, že normální cestou se svých práv nedomohou?
Lékaři: Potřebujeme ochranku
"Útoků ze strany pacientů přibývá," říká Pavel Kubíček, mluvčí České lékařské komory. "Ve společnosti je patrný trend: Nic lékaři nedarujte, jestliže si myslíte, že něco udělal špatně."
Lidé žijí podle Kubíčka v přesvědčení, že je medicína všemocná. Připouští však chybu i na vlastní straně. "Lékaři málo mluví s pacienty o tom, jaké jsou možné vyhlídky operace. Jenže my na to mnohdy nemáme čas, organizace práce je špatná."
Být zdravotníkem je rizikové povolání. "Moji ženu - zdravotní sestru ohrožoval opilý pacient zabitím jen proto, že mu chtěla dát injekci. Jiný na nás zase vytáhl pistoli. Naštěstí máme v nemocnici ochranku a v takových situacích ji přivoláme," říká Kubíček, který pracuje na úrazovém oddělení v Motole. Jenže ochranka není v nemocnicích běžná věc.
Ostatně žádní nemocniční bodyguardi by lékaře Štědrého neochránili: pacient si na něj počkal ráno před jeho domem.
|
Syn nestřílel, je přesvědčen otec Otec Františka Víta, který podle policie zastřelil svého lékaře, odmítá uvěřit, že by syn mohl něco takového udělat. "Napsali jste jeho jméno, ale on nestřílel. Byli tam čtyři. Vezmeme si advokáta, abychom očistili jeho jméno," řekl. Nekřičel, bylo jen vidět, že je otřesený. Jenže zpráva o přestřelce ve čtyřech byl informační šum ze středečního rána. Podle policie byli dva: střelec a oběť. Pacient si počíhal na lékaře před bytem a osmkrát na něj vystřelil. Poslední kulku si nechal pro sebe. Pro kriminalisty případ nekončí. Musí vyslechnout svědky, vyhodnotit důkazy a pak teprve říct, že muž byl jednoznačně pachatelem. |
Pacienti: Není dovolání
"I v kultivované společnosti občas člověk vezme věci do vlastních rukou, zpravidla je bohužel duševně postižený," komentovala tragický případ členka vládního výboru pro lidská práva Vlaďka Bošková.
"Jenže - v civilizovaných společnostech se 99,9 procenta občanů domůže rychlého a nestranného přezkoumání své stížnosti na jiném pracovišti."
U nás lidé na nic takového nárok nemají. "Naopak se setkáváme s tím, že nikdo jiný s tím nechce mít nic společného," říká Bošková, podle níž by měl právo na přezkoumání zaručit zákon.
"Mohla bych uvést desítky kauz, kdy se pacienti třeba rok nemohli domoci adekvátní léčby, měli velké bolesti v hnisajícím kloubu a podobně."
V Rakousku, Německu či Maďarsku fungují takzvaní zástupci pacientů, placení z veřejných peněz. Mají k dispozici psychologa i advokáta a zajišťují vyřizování sporů.
"Je to důmyslný systém, působí i preventivně proti vyhrocování konfliktů," upozorňuje Bošková a klade sugestivní otázku: "Nevím, nač čekáme: až bude podobných tragických případů více?"
Podobný názor má i člen zdravotní komise ČSSD Milan Šilhan. Mnoho pacientů podle něj může po operaci trpět takzvanou poruchou tělového schématu - má problém, který však nelze změřit. Na něco podobného si stěžoval i František Vít, ale doktoři mu nevěřili. "V nemocnicích by měl fungovat psycholog, který by takovým lidem pomohl," apeluje Šilhan.
|
Někteří jsou skvělí, jiní prý berou peníze Stejně mluvil i Mario Saturík. "Operoval mi syna. Jednal s námi skvěle. S lidmi jako on bych jel na dovolenou." Ovšem volali i lidé, jejichž zkušenosti se zdravotnictvím obecně nebyly dobré. "Neřešila bych to střelbou, ale chápu, že někomu vytečou nervy. Já se zrovna s Bulovkou rozešla, měla jsem potíže, které mi tam nikdo nevěřil," uvedla žena z Pelhřimova, která trvala na anonymitě. Další telefonát zněl: "Zdravotníci to nemají lehké, viděl jsem dvě sestřičky ve službě, jak se musely potýkat s opilci. Ale lékaři nejsou štvaná zvěř. Dostat se ke kapacitě naopak stojí příliš mnoho úsilí i známostí." Alena Růžičková zase vylíčila, jak přítelkyni těžce onemocnělo tříměsíční dítě a lékař jí řekl: "Maminko, jsem tu od toho, abych léčil, a ne si s vámi povídal." Nedostatky v komunikaci připouští psychiatrička Jana Peychlová z Kolína: "Vždyť my se někdy nezdravíme ani navzájem. Mnohdy by stačilo věnovat pacientovi víc času a vysvětlit mu, že nemůže čekat zázrak." Padala však i slova o úplatcích. Jenže nikdo neřekl: ten a ten dal, ten a ten vzal. "Mám své zkušenosti právě z Bulovky, operovali moji matku a nahlas se říkalo, že se za přednostní pořadí platí. My neplatili, ale na druhou operaci jsme šli radši jinam," uvedl Jiří Drnovec. Podobně mluvila v souvislosti s operací své kolegyně i Jana Novotná. Mluvčí lékařské komory Pavel Kubíček říká: "Ano, mluví se o úplatcích, ortopedie je obor, v němž jsou pořadníky, a to je vždy prostor pro korupci. Ale ať to pacienti řeknou konkrétně. Oni zaplatí a pak si stranou stěžují. |
