V posledních dnech se ozon opět dostal do meteorologických zpráv ve dvojí roli. Jednak jako potřebná ochrana před nebezpečnými složkami slunečního záření, ale současně i jako škodlivina, která dráždí lidské oči a plíce. V obou případech jde samozřejmě o stejnou látku - molekulu tvořenou třemi atomy kyslíku. Rozdíl je v jejím umístění. Vítaný ozon je ve stratosféře - atmosférické vrstvě mezi deseti a padesáti kilometry nad Zemí. Vzniká působením slunečního záření, které rozbíjí molekulu kyslíku na dva kyslíkové atomy, které se spojují s dalšími molekulami kyslíku na ozon (O3). Ten pak zachycuje ultrafialové záření typu B,které by jinak v plné síle proniklo až na povrch Země,kde vyvolává různé typy rakoviny kůže, oční onemocnění (například šedý zákal), snižuje imunitu organismu lidí i zvířat. Ochrannou vrstvu ozonu ve stratosféře ničí plyny zvané freony či halony, jež obsahují chlor a používají se například ve sprejích, hasicích přístrojích či jako chladicí medium v ledničkách. Mezinárodní dohody se proto snaží ozonovou vrstvu zachránit a výrobu těchto plynů zakazují nebo alespoň omezují. Přízemní ozon vzniká trochu jinak. Smog,zejména z automobilových výfuků, obsahuje mimo jiné i oxid dusičitý a také těkavé organické sloučeniny. Intenzivní sluneční záření z nich odděluje atom kyslíku, který se spojuje s kyslíkovou molekulou na ozon. Tomuto ozonu však není dáno vystoupat do atmosféry,kde by byl užitečný,nýbrž zůstává u země a škodí lidskému zdraví. Proto ekologové doporučují výrazně omezit automobilovou dopravu ve městech, a to nejen za slunečných dnů. Podle údajů německého Spolkového úřadu pro životní prostředí by Německo potřebovalo k odstranění zdravotně škodlivého přízemního ozonu omezit produkci oxidu dusíku a těkavých organických sloučenin o 70 až 80 procent. Prosadit takové snížení automobilové dopravy se však zřejmě hned tak brzy nepodaří.
- pátek 25. srpna 2000
