Původ informace může být různý. Například z odposlechu podezřelých osob, které policie nebo tajné služby sledují kvůli obchodu se zbraněmi. Nebo jde o depeši zahraničních špionáží. Nebo ji zpravodajským službám předá jejich informátor -agent, který se v utajení pohybuje například mezi arabskými podnikateli v zemi.
Příklad: agent přinese informaci, že se v Česku sešli dva cizinci a probírali spolu, jestli během summitu podniknou ozbrojený útok. Pokud jde o absolutně spolehlivého agenta, jehož dosavadní informace se ukázaly jako stoprocentně pravdivé, tajná služba je v pozoru.
Ani to však nestačí k tomu, aby úřady mohly oznámit - něco chystá. "Snažíme se tuto informaci ověřit ještě z jiného zdroje a získat důkaz. Tím může být například fotografie schůzky cizinců. Pokud fotka existuje, obracíme se na zahraniční tajné služby, jestli tyto konkrétní lidi znají a vědí, kde právě jsou.
Když přijde ze zahraničí odpověď, že jsou na našem území, původní informace agenta právě získala velkou důvěryhodnost," popisuje praxi takzvaného vyhodnocování informací důstojník civilní kontrarozvědky.
Ideální stav je, když se podaří zmíněné cizince najít a nepřetržitě je sledovat, odposlouchávat a případně zatknout. Současně probíhá usilovný sběr dalších dat: co jsou cizinci zač, s kým se stýkají, zda mají vazby na teroristické organizace, kdo je financuje, na které cíle by se případně mohli zaměřit.
Jestliže potenciální teroristé zmizí, nikdo o nich neví a nepodaří se ani náznakem zjistit, co si vybrali za svůj terč, pak mohou všichni špioni a kontrašpioni jen tiše doufat, že ta původní informace byla přece jen špatná...
