Samotná informace spojující slavného velitele nacistických „commandos“ s tajnou službou židovského státu není úplně nová, ale už notně zapadla. Psali o ní Ian Black a Benny Morris v monografii Historie izraelských tajných služeb, v roce 1992 a později též historik Tom Segev.
Korespondent CBS Dan Raviv a jeden z předních izraelských investigativních novinářů Yossi Melman pátrali po Skorzeného „izraelské stopě“ podrobně. Hovořili s Izraelci, kteří před více než půl stoletím měli přístup do archivů tajných služeb i s bývalými zpravodajskými operativci. A naverbování nacistického dobrodruha jim po letech potvrdil i Rafi Eitan, bývalý zpravodajec, který sehrál klíčovou roli i v únosu Adolfa Eichmanna.
Bývalý vysoký důstojník SS Skorzeny hrál podle materiálu, který publikovali v jednom z hlavních izraelských deníků Haarec (celý text anglicky zde), klíčovou roli v likvidaci raketového vědce Heinze Kruga, který pracoval pro Egypťany.
Několik měsíců výhrůžek. Pak smrt a rozpuštění v kyselině
Krug zmizel 11. září 1962. Vědělo se, že často jezdil do Káhiry, protože patřil mezi desítky nacistických raketových expertů vyvíjejících zbraně pro Egypt, který v té době usiloval o zničení Izraele.
Několik měsíců před svým zmizením začal dostávat podle Haarecu výhrůžky - to se agenti Mossadu snažili odradit Němce od práce pro Egypťany. Krug, někdejší člen vývojového raketového týmu z Peenemünde, patřil mezi hlavní cíle: vývojem raket určených proti Izraeli by vlastně mohl pokračovat v zabíjení Židů, které rozpoutali nacisté.
Noční telefonické výhrůžky začal dostávat v době, kdy Izrael ohromil svět smělým dopadením Eichmanna v Argentině a jeho únosem do Izraele, kde byl odsouzen a oběšen. Vzkaz nacistům byl jasný: dosáhneme na vás, ať jste třeba na druhém konci světa.
Krug v té době kontaktoval Skorzeného, v očích bývalé mašinerie Říše válečného hrdinu, o němž kolovaly zprávy, že ze svého exilu ve frankistickém Španělsku pomáhá nacistickým zločincům v ilegalitě opustit Evropu. Setkali se v Mnichově.
Raviv a Melman neupřesňují, co konkrétně měl Krug po Skorzeném chtít. „Vyjeli v Krugově bílém mercedesu na sever od Mnichova. Skorzeny řekl, že už najal bodyguardy, kteří jedou v autě za nimi a ohlídají je na tajné schůzce v lese,“ píše Haarec. Tam si - jak Krug doufal - promluví o možnostech, jak se Izraelců zbavit.
Hon na tom místě skutečně skončil, ale jinak - Skorzeny Kruga zastřelil. Tou dobou totiž už byl ve službách Mossadu. Vědcovo tělo Izraelci polili kyselinou a zakopali do předem připraveného nedalekého hrobu. Zasypali ho vápnem, aby zmátli pátrací psy.
Nejnebezpečnější muž v Evropě
Válečný zločinec č. 7372Podrobný profil Otto Skorzeného |
V celém tom příběhu ale figuruje záhada: proč by Otto Skorzeny, veterán jednotek Waffen SS, měl pracovat pro židovský stát?
Tento dobrodruh to v ozbrojených silách dotáhl na podplukovníka (obersturmbannführera). Dovolme si to klišé: za války řádil jak černá ruka, leckdy v hloubi nepřátelského území. Vysvobodil z italské internace Benita Mussoliniho. Když se hroutilo horthyovské Maďarsko, dojel tam udělat převrat, aby ho udržel na německé straně. Provedl záškodnický útok v Ardenách, který zmátl a zdržel spojence.
Některé akce se mu nepodařily, třeba snaha zničit známý most u Remagenu - ale přesto byl Hitlerovi oddaným vojákem pro všechno. Pro Brity a Američany naopak „nejnebezpečnějším mužem v Evropě“.
Takže, jak by se mohl dostat na izraelskou stranu? Pracovat pro Židy?
Pro pochopení příběhu je užitečné si připomenout, že izraelské tajné služby patřily k nejodhodlanějším na světě - i kvůli zkušenosti druhé světové války, která přeživší holokaustu naučila, že si Židé musí pomoci sami. Jednaly pragmaticky, účelově, cílevědomě a šly za hranice myslitelného.
„Izraelci byli ochotní tančit s příslovečným ďáblem, pokud se to zdálo nezbytné,“ shrnuli to ve svém článku Raviv a Melman.
Kdybychom vás přišli zabít, tak už tu nejste
Že by přesvědčený nacista a esesák neměl nic společného se zločiny proti Židům - ve své autobiografii o této stránce války mlčel - tomu v Izraeli samozřejmě nevěřili. Původně ho chtěli zabít, ale šéf Mossadu Isser Harel, který řídil i únos Eichmanna z Argentiny, se zase jednou rozhodl překonat hranice myslitelného: Získáme ho!
Úkol připadl vysokému důstojníkovi rezidentury Mossadu v Německu Josefu Raananovi, který během holokaustu osiřel. Možná by býval Skorzeného rád zabil. Ale takový úkol nedostal a musel se ovládnout.
Raanan vycestoval do Španělska. Vzal s sebou několik mužů a také „Anke“, jak jí jmenují archivy. Ani ne třicetiletou krásnou Němku, která s Izraelci spolupracovala. Nemělo to být poprvé ani naposled, kdy ženy hrály důležitou roli v izraelských zpravodajských operacích (další případy najdete zde).
Anke s dalším agentem - jeho identita není známá - potkali Skorzeného v jednom madridském baru. Vydávali se za okradené turisty a nakonec s nacistou, který taktéž popíjel s dámským doprovodem, odešli do jeho vily. Esesák znenadání tasil pistoli: „Vím kdo jste a proč tu jste! Přišli jste mě zabít!“
Haarec s odvoláním na zdroje z izraelské bezpečnostní komunity popisuje, že agent nezaváhal. „Máte napůl pravdu. Jsme z Mossadu. Ale pokud bychom vás přišli zabít, už byste byl několik týdnů mrtev.“
„A pokud nás zabijete, tak ti další, co přijdou, s vámi už na drink nepůjdou - vystřelí vám mozek z hlavy a vy ani neuvidíte jejich tváře,“ dodala Anke. „Přišli jsme vám nabídnout, zda nám místo toho nechcete pomoci.“
Fungovalo to. Skorzeny si uvědomil, že šéfové lidí, které držel v šachu pistolí, by pohrůžku z úst krásné Němky bez rozpaků uměli zrealizovat. Dohodli se. Peníze nechtěl, jen žádal, aby ho „lovec nacistů“ Simon Wiesenthal odstranil ze svého seznamu zločinců. V Izraeli se Skorzeny připravoval na nasazení a vzali ho i do památníku holokaustu Jad Vašem v Jeruzalémě.
Skorzeného řídil důstojník, který unesl Eichmanna z Argentiny
Motivaci, kterou Otto Skorzeny pro práci pro Izraelce měl, dnes těžko někdo úplně rozklíčuje. Raviv a Melman poukazují na to, že Skorzeny sám označoval přítomnost na Wiesenthalově seznamu za poukázku na smrt. Když už ho vypátrali lidé, kteří dokázali unést Eichmanna z Argentiny, mohl dojít k závěru, že bezpečný úkryt neexistuje.
Autoři článku uvádějí, že mohl chtít zlepšit svou pověst, zapojit se do dalšího dobrodružství a připouštějí i možnost, že došel k lítosti a touze odčinit své skutky z války. A nebo bylo důvodů prostě hodně a zapadly do sebe.
Eichmannův únosPříběh, který popisuje, jak izraelští agenti dostali nacistického zločince z Argentiny do své vlasti, v mnohém předčí i ty nejnapínavější špionážní filmy. |
Skorzeny každopádně začal létat do Egypta (pašoval i výbušniny) a Evropy a sestavil pro Izraelce seznam společností, které se podílely na egyptském zbrojním programu. „Řídil jsem ho,“ připustil pro Haarec Rafi Eitan, který před lety řídil Eichmannův únos z Argentiny. Dnes je mu 89 let a stále se aktivně angažuje v izraelské politice.
Izraelský list dále uvádí, že ve svém důsledku byla Skorzeného egyptská mise velmi zdařilá, řada Němců přestala pro Egypťany pracovat.
Případ přesto měl zpravodajskou dohru. Když v rámci širších aktivit Mossadu prasklo, že jeho lidé zdaleka neužívají jen mírových způsobů přesvědčování, medializace a obava z dopadu na mezinárodní vztahy vedla k rezignaci šéfa této tajné služby Issera Harela.
