Pokud vyžaduje peníze, musí nějakým způsobem dojít k předání. To se dá technicky dost těžko zařídit, aniž by se padouch vystavil riziku odhalení. Pokud si akci rozmyslí, zůstane v anonymitě.
Vyděračovi protivníci jsou však na tom ještě hůře. Předně nevědí, zda dotyčný myslí své výhrůžky vážně. Nežijeme v Tel Avivu, abychom brali vážně upozornění na každou bombu. Spíše nás naštve, že se letadla a vlaky zpožďují a kvůli pubertálním žertům vyklízí policie obchodní domy.
Ztráty peněz, času a energie kvůli "vtipálkům" jsou ohromné. Nikdy si však nemůžeme být jisti, zda za výzvou nestojí nějaký šílenec nebo fanatik. Terčem náboženských fundamentalistů asi hned tak nebudeme, přiznejme si, že jsme málo zajímavý terč, ale bláznů máme dost i ze svých zásob.
Policie je v kleštích. Z krátkodobého hlediska je jasnou prioritou dát lumpovi, co žádá, a pak se uvidí. Z dlouhodobého je třeba nedat zlotřilci nic a sdělit mu, že jak vystrčí nos, bude zastřelen jako prašivý pes.
A stejně tak všichni, co se pokusí o něco podobného. Když ustoupíme, vyleze nám každý týden nějaký chytrák a bude chtít peníze jen za to, že nevyhodí do povětří domov důchodců nebo Senát. V moderní době je vydírání snadné, telefonát stojí zlosyna pár korun. Mnoho neriskuje.
Policie zatím vyjednává a vyjednává. Má pravdu, neplatíme ji z daní za demonstrování morálních principů, ale za ochranu našich životů. Zároveň od ní očekáváme nemožné: žádné oběti, žádné výkupné, žádnou paniku. Úkol jako pro Jamese Bonda, ten mohl střílet bez povolení. Pokud věděl na koho.
