Po pečlivém přečtení Vašeho dopisu však musím vznést několik otázek, kterým se podle mého názoru věnujete přes jejich závažnost pouze okrajově.
Jaký musí být důvod, pro tak radikální řešení chodu vlastního života? Neznám podrobnosti a přesné motivy těch nešťastných, tedy abych byl přesnější, jsou mi známy zprostředkovaně pouze přes média.
Vše nasvědčuje tomu, že vlastní akt skonu byl velmi pečlivě zvážen a učiněn po důkladném rozhodnutí. Výstižným slovem je v tomto případě rezignace a to absolutní. Při pátrání po příčinách jsou nejčastěji skloňovány osobní problémy, nespokojenost s vývojem společnosti a to nejen české. Promiňte, ale nehovořil bych o mladické revoltě. Jistě není v silách společnosti řešit niterné problémy každého člověka spojené s nefungujícím rodinným zázemím či tak citlivou věcí, jako je například nešťastná láska. Pokud se však k těmto čistě osobním potížím přidává pocit zmaru, deziluze z patologických jevů ve společnosti a to, co Váš předchůdce nazval "blbou náladou", může se stát břímě bytí nesnesitelným.
Rozzlobím Vás, ale domnívám se, že do jisté míry je příčinou pocitů nejistoty a nedůvěry politická reprezentace, minulá i současná. Mladý člověk vnímá okolí velmi citlivě a jeden z nejhorších stavů prožívá, pokud je obelháván, zvláště, děje-li se tak cíleně. Rozhodně se nechci pouštět do analýz vývoje politické a hospodářské scény za posledních 15 let, nicméně některé přehmaty byly fatální. Připusťte to, prosím.
Stejně tak, jako apelujete na mladé lidi v jejich odpovědnosti vůči sobě a svým blízkým, i já troufale volám po odpovědnosti vás, politiků. Věřím, že jako první představitel našeho státu prožíváte brzy po svém zvolení nelehké období v době výrazně napjaté světové politické situace. Stejně tak však věřím ve Vaše snahy o sebereflexi a touhu stát se prezidentem nadstranickým a doufám, že svým působením přenesete potřebu pečlivého sebezpytování i na další představitele státu.
- pondělí 7. dubna 2003
- 12
