Lékař a aktivista Marek Hilšer je nejmladší ze všech uchazečů o Hrad. V době prezidentské volby mu bude bez dvou měsíců 42 let.

Lékař a aktivista Marek Hilšer je nejmladší ze všech uchazečů o Hrad. V době prezidentské volby mu bude bez dvou měsíců 42 let. | foto: Petr Topič, MAFRA

Receptem na vládní krizi zvítězil v Otázce pro prezidenta lékař Hilšer

  • 68
V prvním kole projektu Otázka pro prezidenta byl u čtenářů s postojem řešení vládní krize nejúspěšnější lékař a aktivista Marek Hilšer. S jeho postojem se ztotožnilo 81 % hlasujících, proti bylo 12 %. V poměrně těsném závěsu skončil bývalý šéf Akademie věd Jiří Drahoš, třetí Michal Horáček měl odstup výraznější.

V projektu Otázka pro prezidenta pokládá portál iDNES.cz jednou za měsíc otázku vážným zájemcům o úřad prezidenta, kteří na své kandidatuře pracují a kteří s účastí v projektu souhlasili (podrobnosti zde).

Výsledky prvního kola Otázky pro prezidenta

Čtenáři pak o odpovědích hlasují, aniž by věděli, komu která patří. Hodnotí tak výhradně odpověď jako takovou, nikoliv prezidentského uchazeče.

Z oslovených zájemců se prvního kola (o jeho začátku čtěte zde) zúčastnili Jiří Drahoš, Marek Hilšer, Michal Horáček a Igor Sládek. Nezapojili se naopak prezident Miloš Zeman a předseda SPR-RSČ Miroslav Sládek.

Podnikatel a politik Otto Chaloupka pak neuložil odpovědi do formuláře během vymezeného šestidenního období. Všichni budou mít příležitost se zúčastnit dalších kol.

Největší míru souhlasu s odpovědí na otázku, jak by uchazeč řešil nedávno ukončenou vládní krizi na místě prezidenta, vzbudila právě odpověď lékaře Marka Hilšera.

Ten by premiérovi rozmlouval pád vlády krátce před volbami, při návrhu na odvolání ministra by ale premiérovi Bohuslavu Sobotkovi podle svých slov vyhověl.

1. Marek Hilšer

souhlasy: 81 %, nesouhlasy 12 %, rozdíl +69

„Státník se od obyčejného politika odlišuje tím, že umí v pravou chvíli potlačit své osobní preference a na první místo staví zájem veřejnosti a fungování státu. Projevem této vlastnosti je pečlivé dodržování pravidel a důkladná komunikace. Při řešení krize bych se tedy striktně držel obecně přijímaného výkladu Ústavy a intenzivně bych jednal s premiérem a předsedy koaličních stran. Pád vlády 6 měsíců před volbami bych se pokusil premiérovi rozmluvit, ale odvolání ministra bych plně respektoval.“

Předseda vlády Bohuslav Sobotka obavou z toho, že by se odvoláním Andreje Babiše z postu ministra financí stal mučedník, zdůvodnil počátkem května deklarovaný úmysl podat demisi celé vlády. Když prezident Zeman dal najevo, že by takový čin mohl chápat pouze jako odstoupení Sobotky - čili že by Babiš zůstal ve vládě vedené jiným premiérem - tak předseda vlády změnil taktiku, prohlásil, že demisi nepodá a namísto toho navrhl odvolání Babiše.

Za Hilšerovým postojem se jako druhý, také s poměrně výrazným rozdílem procentních bodů mezi souhlasnými a nesouhlasnými hodnoceními, umístil bývalý předseda Akademie věd Jiří Drahoš. Jeho prioritou by bylo jednání s oběma aktéry krize tak, aby našel průchozí řešení a krizi předešel.

2. Jiří Drahoš

souhlasy: 77 %, nesouhlasy 14 %, rozdíl +62

„Já bych už daleko dříve pozval oba hlavní aktéry sporu na Hrad, abych zjistil vážnost situace a hledal s nimi průchodné řešení tak, abychom krizi předešli. Když ale nastala, řešil bych ji přesně v souladu s Ústavou. Tzn. přijal bych demisi celé vlády nebo pozdější návrh premiéra na odvolání příslušného ministra, bez odkladu. Mohl bych se samozřejmě zajímat o důvody a názor druhé strany, ale na mé povinnosti akceptovat návrh premiéra by to nic neměnilo. Pak bychom si to podivné divadlo ušetřili.“

Třetí příčku obsadila odpověď sociálního antropologa a textaře Michala Horáčka. Ten se v prezidentském klání objevil jako první Zemanův soupeř „těžší váhy“, i proto si vysloužil - jako později Drahoš - twitterové ostřelování ze strany mluvčího Hradu Jiřího Ovčáčka.

Horáčkův potenciál naznačil i výzkum agentury Median z počátku dubna. Za Zemanem (37 %) skončil druhý právě Horáček (20 %). Jiřímu Drahošovi tehdy průzkum přisoudil 17 % (více o průzkumu zde).

Horáček uvedl, že by bezodkladně přijal demisi vlády a zahájil jednání s politickými stranami, které by mohlo vyústit v předčasné volby - za cenu neschválení některých zákonů, které by s koncem funkčního období Sněmovny „spadly pod stůl“.

3. Michal Horáček

souhlasy: 63 %, nesouhlasy 26 %, rozdíl +37

„V současné (ještě před odvoláním Andreje Babiše, pozn. red.) situaci bych se těžko ocitl. Uznávám totiž Ústavu, a to nejen její psaný text, ale i nepsané ústavní zvyklosti. Proto bych bezodkladně přijal demisi vlády a zahájil jednání s hlavními politickými činiteli, abych zjistil jejich stanoviska. Pokud bychom nenalezli smírné řešení, doporučil bych konání předčasných voleb. Cenou by bylo neschválení některých důležitých zákonů, které jsou nyní ve sněmovně. Ale politická stabilita je pro zemi klíčová a její dosažení něco stojí.“

Na čtvrtém místě skončila u čtenářů odpověď podnikatele Igora Sládka, u nějž jako u jediného účastníka Otázky pro prezidenta v tomto kole převážily nesouhlasy nad souhlasy. Sládek použil pro zdůraznění svého postoje velká písmena. Měsíc trvající tahanici o post ministra financí označil namísto vládní krize za „osobní selhání nejvyšších představitelů politické moci“. Kritizoval je za příliš mnoho zájmů a střetů, vymezil se též proti poměrnému volebnímu systému.

4. Igor Sládek

souhlasy: 31 %, nesouhlasy 54 %, rozdíl -23

„HLEDAT a VYJEDNÁVAT opravdová řešení, a to dle svých nejlepších schopností a nejlepšího vědomí a svědomí. A v souladu se zákony této země. Toto ale není krize vládní. Toto je osobní selhání nejvyšších představitelů politické moci. Kariérní politici, kteří mají celý život jiné ambice než řešit OPRAVDOVÉ zájmy a potřeby této země. Mají mnoho osobních zájmů a střetů. A navíc tu stále máme nešťastný poměrný volební systém, který vede k politické roztříštěnosti a slabosti jakékoliv koaliční vlády!“

(Všechna procenta uvedená v jednotlivých rámečcích jsou zaokrouhlená. Dopočet do sta procent vedle souhlasů a nesouhlasů tvoří neutrální odpovědi.)


Výsledky pro vaši obec

Nejlepší videa na Revue