Dohoda sice navazovala na remešský protokol, fakticky však umožnila odchod německých ozbrojenců na západ k americké armádě. Již krátce po válce se tyto události staly terčem kritiky zejména ze sovětské strany. Tento postup českých odbojářů však byl jediným východiskem z kritické situace, který zabránil německým bojovým skupinám ovládnout centrum Prahy – a tudíž krvavý konec povstání.
Tři armády: sovětská, německá, americká
Pražští povstalci se totiž ocitli uprostřed pomyslného trojúhelníku, jehož odvěsny tvořily tři armády – sovětská, německá a americká. Pro všechny bezpodmínečná kapitulace signovaná v brzkých ranních hodinách 7. května 1945 znamenala zastavení bojů i veškerého pohybu jednotek k první minutě 9. května. Pokud by totiž dohodu kromě americké armády dodržela také Rudá armáda, vnitřní Čechy až k Rokycanům i s kusem Moravy by se ocitly uprostřed mocenského vakua, které by povstalí Češi museli řešit ve vlastní režii.
Velení Rudé armády vědělo, že k naplnění stanovených politických cílů musí podřízené útvary obsadit maximální rozlohu střední Evropy. V podstatě tolik, kolik jim západní Spojenci umožní. Sovětské vojenské i politické vedení si bylo bezesporu vědomo faktu, že Britové tlačí na Američany, aby vstoupili do Prahy a obsadili vlastními silami poslední velkoměsto v srdci Evropy.
Co však nevěděli – jak dlouho Američané vydrží britským požadavkům oponovat.
Rudá armáda pokračovala na Prahu
Proto se Rudá armáda nezastavila tam, kde se měla zastavit, a pokračovala na Prahu a dále k demarkační linii, přičemž se navíc od Američanů snažila odříznout útvary 1. a 2. divize Ruské osvobozenecké armády (vlasovců). Účelovost postupu Rudé armády je více než zřejmá z jejích aktivit 9. května 1945 v Praze.
V brzkých ranních hodinách sice její tankové útvary dosáhly předměstí a před polednem i centra města, v jižních částech hlavního města však ještě večer proti příslušníkům zbraní SS bojovaly české jednotky osamoceně. Jinou otázkou však zůstává, co by se stalo, kdyby se Rudá armáda – v rozporu se sovětskou imperiální strategií – o půlnoci 8. května 1945 zastavila.
Německé zbytky armádní skupiny "Mitte" polního maršála Schörnera by se zřejmě i nadále snažily probojovat k Američanům. Kritické postavení českých povstalců v Praze i mimo ni by s největší pravděpodobností stejně vyžadovalo zásah Spojenců.
A každé prodloužení války by znamenalo větší utrpení civilního obyvatelstva. Zřejmější by však bylo jedno: i Praha měla být další Varšavou, osvobozenou nikoliv vlastními silami domácího odboje, ale Stalinovou armádou. Nakonec vše skončilo tak, že Rudá armáda v podstatě vstoupila do osvobozené Prahy, kde se střetla pouze s německými kolonami, které nestačily včas ustoupit.
