Starý věřitel ODA, Česká pojišťovna, získá zpět necelou pětinu dluhu. Uvažuje tržně - lepší vrabec hned než holub za sto let. Dvacítka sympatizantů strany, kteří půjčí a zaplatí oněch nemalých dvanáct milionů, bude však zajímat leckterého zvídavce.
Seznam dobrodějů si pečlivě porovná se seznamem lidí, kteří se ochomýtali kolem privatizace. V nepsaném slovníku politických dějin totiž heslo "privatizační linka ODA" pořád ční dost vysoko.
Ani převedení další části dluhu na nadaci spřízněnou s ODA neoslní průzračností. Takový kvazivěřitel, který žádné peníze nepůjčil, určitě nebude dělat potíže.
Desítky let může čekat, až mu z ODA po kapkách dotečou miliony. Anebo také nedotečou. Shrnuto: pro Českou pojišťovnu vše vyřízeno. Pro zbytek světa nikoli.
Na konci další kapitoly příběhu ODA je tak možné nanejvýš ocenit, že se "jednorožec" k závazku upřímně hlásí a splácí jej. Můžeme ho i politovat. Někdejší vedení, dávno odejité, si půjčilo miliony na volby, v nichž strana utrpěla debakl. Špatně odhadla šance, riskovala a prohrála.
Podobně jako kdysi Sparta či Slavia. Jediný gól v posledních vteřinách klíčových zápasů je odřízl od Ligy mistrů, a tím i od obrovských příjmů. Může být, že se ani ODA pro tu jednu špatně odhadnutou šanci volební ligy mistrů už nezúčastní.
Čtyřka založila kariéru na vznešeném "jsme jiní, mravnější" a předlužená ODA je přítěží. Především lidovci se slabého partnera rádi zbaví, dluh je vítanou záminkou. Houfy voličů nepřivede a ještě bude ubírat místa na kandidátkách i peníze ze společné kasy. Tak slabému ani lidovecká duše křesťanská neodpouští.
Půjde-li trojčlenná čtyřka do sněmovních voleb ve dvou bez ODA anebo ve třech s ODA, mnoho se pro svět nezmění. Pouze Čtyřkoalice si přitopí pod vlastním kotlem. Polínka ostatně už hoří a divák u krbu přemítá: ODA se snaží, to ano, ale její ohromné dluhy ji i tak z politické ligy mistrů diskvalifikují.
