Stávající členové aliance mají poslední možnost vyvíjet na přizvané země jistý efektivní tlak v tom ohledu, aby země pokračovaly zejména v modernizaci svých armád za účelem co nejrychlejšího přiblížení se ke standardům NATO.
Zkušenosti z předchozího kola rozšíření jednoznačně ukazují, že deklarované úsilí adeptů na členství rozhodně nemusí mít trvalý charakter.
Další pozornost bude zaměřena také na problematiku sdílení utajovaných skutečností. Jak dokazuje současná situace v České vojenské rozvědce, je zapotřebí u všech členů dosáhnout maximální jistoty, že citlivé informace zásadního významu neproniknou z NATO a nedostanou se do rukou potencionálního protivníka.
V současnosti nic nenasvědčuje tomu, že by proces ratifikace vstupu sedmi nových členů do NATO mohl negativně ovlivnit nějaký problém vnitropolitického charakteru, například porušování demokratických principů.
Snahou členů aliance však pravděpodobně bude ovlivňovat průběh aktivit zaměřených na boj proti korupci, která sice není fenoménem typickým pouze pro postkomunistické země, existují v nich ale mnohem příznivější podmínky pro její bujení, než třeba na Západě.
Svými konkrétními postoji a kroky v souvislosti s bojovými operacemi v Iráku mnohé z přizvaných zemí potvrzují, že mají skutečný zájem participovat na zajišťování bezpečnosti ve světě, v rámci svých možností.
