Jeho hlasem promlouvají postavy ve filmové sáze o Harrym Potterovi, namluvil kocoura Šklíbu v Burtonově Alence, v zahraničí se prosadil i jako herec, například v žánrovém snímku Hostel. U nás však hraje především v bezpočtu televizních seriálů, jeden z prvních byl třeba ostravský opus Kamenný řád.
Profil: Jan VlasákTypově pozoruhodný herec, který se poslední léta prosazuje i v zahraniční kinematografii, se narodil 3. února 1943 Po absolvování DAMU mimo jiné zavítal do angažmá v Divadle Petra Bezruče. V Ostravě vydržel až do počátku 80. let, pak zamířil s Janem Kačerem do Prahy. |
Pozoruhodný herec Jan Vlasák v Ostravě začínal a vydržel v ní více jak desetiletí. "No jo... Ostrava. Já jsem tady žil asi dvanáct let, někdy od roku 1969 až do roku 1982, tak nějak. Byly to nejkrásnější roky mé kariéry," vzpomíná herec v divadelní šatně v Domě kultury města Ostravy.
"Bydleli jsme tady, jak je Stodolní, tak tam je podchod a projde se jím a pak je tuším Nemocniční ulice. Tam stála taková fronta polorozpadlých domů, ten náš už tedy nestojí, Nemocniční 11. Žena o tom napsala povídku. Zrovna jsme na to místo vzpomínali s Lenkou Termerovou," říká Jan Vlasák.
Dům plný bizarních postav
Vzpomínky jsou dodnes živé, a tak se rád rozpovídá. "Bydlely tam tak úžasné bizarní postavy. To bylo jak z nějakého Dostojevského románu: šedesátiletá prostitutka, šílený dědek, co nemohl ani mluvit, ale sbíral po celé Ostravě papír. Recidivista, co tam bydlel s nějakou ženskou, a ten se nechával vždycky na zimu zavřít do věznice. Zimu tam vždycky přežil a pak se zase vrátil na léto znovu krást a loupit. Dole bydlel pederast, nahoře jedna bláznivá paní, dále paní s kočkama... no to byly náměty..." chrlí ze sebe herec.
Dům, kde Vlasákovi bydleli, je dokonce nafilmován. "Když tady Honza Kačer točil biják na zadání VŽKG na oslavu jejich činnosti, tak taky ten náš barák natočil. Hrál jsem tam epizodní roli v rámci inscenace o Cyranovi. Takovou blbost, Honza nemohl nic točit, tak to byla jeho jediná možnost, jak se dostat k práci," vysvětluje Vlasák.
Dodneška nemůže zapomenout například na to, že nemocnice na Fifejdách byla průchozí, žádný uzavřený areál, a daly se v ní dělat nádherné procházky. "Když jsem zkoušel ve Státním divadle, tak jsem musel skrz Stodolní ulici, to bylo něco příšerného, celé zaplivané. No a museli jste tím podchodem, tou myší dírou, navíc, když pršelo, tak se tam držela voda, byla tam prkna a museli jste to vybalancovat," směje se.
Když už byla Nemocniční vybydlená, zůstali tam jenom Vlasákovi s dětmi a pak jen hašišáci, tak se přestěhovali do centra na Poštovní ulici, vedle manželů Šecových.
A jaká byla tehdy komunistická Ostrava? "Ta doba byla tak omezující, taková tupost, vládli nám úplná hovada, takoví debilové, no něco odporného. A v tomto stavu si třeba Kačer vymyslel hru o oslavě radosti ze života Cyrana z Bergeracu."
A na čem tento zvláštní herec momentálně pracuje? "Zkouším v Divadle ABC s Arnoštem Goldflamem adaptace Čapkových povídek," dodává s úsměvem.